Železnobrodský sborník, ročník I., 1923 - 24

 

Dr. J. V. ŠIMÁK

STARÉ ZPRÁVY O ŽELEZÁŘSTVÍ NA BRODSKU

 

Sotva kdy zvíme bezpečně, kdy se počalo a kdy skončilo těžení rud v okolí Brodu, jemuž přineslo od XVI. stol. přívlastek „Železný“. Avšak jest-li v deskách dvorských zapsána ves Hamrštejn již z r. 1437, není pochyby, že hledání rud podkozákovských má své počátky drahně času dřív, snad již ve 14. stol.; nicméně v 16. století se mluví už jen o horách bytouchovských na druhé straně Jizery, jako hlavním těžišti, příslušném k panství Navarovskému ; „hory navarovské“ slynuly již v 15. stol. (1452 hamry v Lanově); Ale patrno, že se rudy hledalo po všem zboží, Navarovském i Skalském.

Všecky báňské podniky měly své archivy. Bohužel u nás všecky vzaly za své. A jen šťastnou náhodou se zachovalo v pražském archivu minist. vnitra v odd. horním 5; 28/5 dvacet příloh soudního sporu z let 1535--1552, jež nám zajímavě osvětlují neznámé dosud byť jen drobné příhody naší krajiny.[*]

Ze zápisů těch a několika zmínek jiných vychází na jevo, že mimo doly bylo tu několikero h a m r ů . První v Brodě samém, k němuž příslušel i dům,[†] k němuž vedla s hor bytouchovských cesta. Nelze si mysliti jinou, nežli skrze Spálov, mostem přes Kamenici a na pravém břehu jizerském.

Druhý hamr, p1avský (ač-li jich nebylo víc) nutno položiti na místo nynější vsi Dolního Hamru, třetí do Bohuňovska, kde zasel a pak zase obnoven pod jménem Engentalu, A čtvrtý, o němž právě mluví akta naše, byl zřízen asi r. 1535 na panství Skalském při Kamenici pod vrchem spálovským v sousedství loučky u Jizery, mostu kamenického, při cestě bytouchovské a pod jezem v řece Kamenici, mezi vesnicemi Spálovem a Kamenici, kde půl řeky bylo skalské, půl frydštejnské. K Frydštejnu však náležela r. 1535 tuto jen ves Kamenice s obvodem svým od Jizery až k Střevelné (tím vyloučeno, že by tento hamr byl totožný s bohuňovským). Podobá se tudíž, že stál ten hamr na místě nynějšího Dolního Spálova .

Pátým hamrem by byl bytouchovský, jehož držitelem byl r. 1564 Kašpar Strnad z Tryskovic.

Z písemností následujících se dovídáme, že 2 z těchto hamrů náležely okolo r. 1540 úředníkům skalským, bratřím ; hamr a dům brodský Prokopu Podvinskému z Lerojed, po jehož smrti vdova a dcera Jana vzdaly to zboží r. 1549 pro dluh 100 kop věřiteli otcovu Jiřímu Baderskému z Újezda. Ten obě držel jetě r. 1552; další však historii nutno ještě shledati.

Hamr druhý dal zříditi nejspíš bratr Prokopův Aleš P dvinský r. 1535 podle svolení svého pána Jindřicha z Valdštejna, získav pro další příslušenství, jez i dobré vůle od pánů frydštejnských; k hamru dostal pozemky, lesy, louky, užívání cesty bytouchovské i řek Jizery a Kamenice: konečně i právo várečné. Avšak Aleš užíval toho statku nerušeně jen asi pět tet. R. 1538 koupil panství Skalské Jan z Vartmberka a Podvinský byl nejspíš úřadu purkrabského zbaven; a již syn Janův A d a m překážel mu, především v rybolovu. Tím hůře, když zboží Skalské i Rohozecké bylo r. 1547 Adamovi konfiskováno a se dostalo králi. Královští úředníci hejtman Jiří Loukovský a důchodní Jan Břeník, soused turnovský, oba potom pošlechtění s titulem „z Hamrštejna“, počali svobody Podvinského, jen neurčitě vymezené, se všech stran zkracovati, snad z řevnivosti starší, snad aby ná se obrátili pozornost královskou. S druhé strany byli Aleš a jeho synové opět tísněni soutěží nových podnikatelů (kverků), Němců z Hostinného, jímž král. dozorce nad báněmi, vrchlabský, pán Kryštof z Jandoriu u Bytouchova vyměřil podíly (propůjčky), takže Aleš svůj hamr raději pronajal Kryštofu Herdekovi. Není ovšem pochyby, že i p. Aleš i jeho synové po hrubém způsobu tehdejším jako urození si vedli zpupně a neurvale, jak proti oběma úředníkům -- pouhým povýšencům, tak tím spíš proti lidem poddaným. Ze stížností a vzkazů došlo ke skutkům, až Břeník Alšovi půl hamru zabavil a věc se dostala až ke komoře královské. Obě strany psaly na se prudké žaloby, pravé, přehnané i smyšlené. - Konce sporu pohříchu neznáme, ale nejspíš byli soupeři nuceni se narovnati, neboť obojí příliš přestřelili.

Vedle této hlavní věci jsou pro nás i zajímavy bezděčné zmínky a rudě, kvercích, hamrnících, šmelcířích, havířích, o mlýnech, vozbě, přástkách, rychtářích a konšelech; jména osob i stránka jazyková, slova i rčení 2 našeho nářečí: běžal, viďal, slyšal, velal; dvíře, jé, (m. je, akkus.) budé, (m. bude)-; se hoditi někoho, se dohoniti někoho, se udeřiti někoho; níjakž; býti živ právem = práva dbáti; prchnouti = ve smyslu běžeti, slibovati = ve smyslu pozorovati ; pcháti a pškáti = píchati, vraziti = udeřiti; undati se = poddati se, vdělati = vpraviti, smíšiti = pobuřovati atd.

1. - 1535 27. května, bez místa. -Jindřich Šťastný z Valdštejna a na Rychmburce dovoluje svému úředníku na Skalách nad Jizerou Alšovi Podvinskému z Lerojed zříditi si hamr v řece Kamenici pod vrchem spálovským, jez v řece, braní rud; přidává i pozemky, užívání cesty, řeky Jizery i právo vařiti pivo. Za to Aleš jest povinen půlletnfm platem 2 kop, 2 šínů železa, 2 radlic. (Opis, psaný turnov. písařem Janem Hrdličkou.)

Já Jindřich Štastný z Waldssteyna a na Rychmburcze známo činím jakož jest mne žádal urozený vládyka pan Aleš Podwinský z Lerogid, abych jemu toho přál, aby hamr sobě stavěl na gruntech mých k užívání svému, pak já sa náchylen k jeho žádosti, oslyšeti jsem jeho nechtěl, i s mým dobrým vědomím a plným povolením dopustil sem mu a přeji, aby stavěl ten hamr v těch místech podle řeky, kteráž slove Kamenicze pod vrchem spálovským. Kteréžto řeky mám já polovici a k panství Frysstaynskému druhá polovice, a v té mé polovici řeky aby sobě udělal jez, jak mu se zdá aneb potřeba káže. A také v též vodě Kamenici, v mé polovici, dávám mu tu moc, aby jí sobě rybami i jakž kolivěk užíval týž Aleš, dědici i budúcí jeho. A také k témuž hamru dávám, aby sobě on Aleš i jeho dědici a budúcí brali rudu železnú na zboží mém Skalském, .kdež by kolivěk mohli ji nalézti, a míti a také ode mne i od dědicův a budúcích mých držitelův toho panství, aby bráněno témuž Alšovi i jeho dědicům a budúcím toho nebylo k tomu hamru, což náleží, ani překáženo. A přidávám také jemu k tomu hamru i jeho dědicům a budúcím gruntův mých dědičných s lesem i s tím paloukem u mostu a tak okolo toho hamru vzdálí za troje hony, jak se vymezí, a také tu cestu, kteráž jde z hor bitauchowských k hamru brodckému, též mu v ní dávám moc, aby jí užívati mohl k potřebě své. A také k témuž hamru jemu

Alšovi i jeho dědicům a budúcím přidávám tu loučku, kteráž jest za Jizerú, jako s ní platí půl třetího groše českého ze Spálova, a druhou loučku pod rybníkem lištenským, té aby dotud užíval, dokudž by na zámku spravoval. Také témuž Alšovi i jeho dědicům a budúcím dávám užívati té řeky Jizery od potoka, který teče od Kamenice, jako dělí grunty mé nahoru až tam k slapu, pokud se ukáže. A on Aleš aneb dědici a budúcí jeho má mi z toho ze všeho hamru platiti každého půl léta dvě kopě gr. českých, a každý týden dva šíny nová a každého půl líta dvě radlice nové, avšak tomu platu dávám jemu lhůtu zá tři léta pořád zběhlá od datum listu tohoto. A také chtěl-li by kdy týž Aleš v tom hamru pivo sobě vařiti, aby toho měl svobodu. Kdež já s počátku psaný Jindřich z Valdštejna a na Rychmburce, což se tuto svrchu píše, jemu Alšovi i jeho dědicům a budúcim mám tomu všemu dosti činiti [s] svými dědici a budúcími, a on Aleš i dědici a budúcí jeho aby měli tu vůli to prodati, dáti, směniti a učiniti s tím, jak se jim zdáti bude, jako svým vlastním pod týž plat. Na potvrzení a zdržení i budúcí pamět toho a svědomí pečet svú vlastní jistým mým vědomím dal sem a rozkázal přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta od narození Syna božího tisícího pětistého třidcátého pátého v sobotu po svatém Urbanu papeži.

2. - 1537, 18. května, bez m. - Adam Chvalovský z Ledec a na Chvaloviclch, dosvědčuje Alšovi Podvinskému z Lerojed, že mu dovolil udělati jez v řece Kamenici také na svých gruntech příslušných k Frydštejnu, jejž tehdáž s bratřími držel. [Opis.]

Já Adam Chvalovský z Ledec a na Chvalovicích známo činím etc., jakož jest mne žádal za držení mého a bratří mých zámku Frydštejna a zbožie toho urozený pan Aleš Podvinský z Lerojed, abych jemu povolení své k tomu dal, aby sobě jez, kterajž jest dělal mezi Kamenicí a Spálovem, aby jej udělal do gruntuov mých, i tudíž bratří mých, já jsa náchylen k žádosti jeho, k tomu sem jemu své povolení dal od sebe jako bratr nejstarší i na místě bratří svých mladších, aby on pan Aleš jez vdělal do břehu mého a bratří mých sobě i dědicóm a budoucím svým, jak mu se kolivěk líbí a zdá, k své potřebě k hamru, a břehu toho aby též užiti mohl, když by mu toho potřeba ukázala k spravení téhož jezu zemí i kamením bez všelijaké překážky mé, bratří a budoucích mých na časy budoucí. Na potvrzení a zdržení i budoucí pamět toho a jistotu pečet svú vlastní jistým mým vědomím a s celým i plným přiznáním dal jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta etc. [15]37 v pátek po sv. panně Žofii.

3. - 1548, 7. června, na hradě Pražském. - Radové komory král. Janovi Břeníkovi, úředníku na Skalách, aby uvedl Jiříka Baderského z Oujezda v držení hamru a domu v Brodě, jejž mu vdova po p. Prokopu Podvinském z Lerojed v dluhu podle smlouvy postupuje. (Orig.)

Slovutný příteli milý, zprávu jest nám dal Jiřík Baderský, Krále J. Msti hejtman na Kolíně, že by mu paní Prokopova Podvinská sto kop gr. č., kderýchž jest někdy muži jejímu půjčila nětco ouroku na tu sumu vzešlých, dlužna býti měla, a nemoha jemu té sumy jináč zaplatiti, chtěla by mu nějakého hamru a domu, kderý má v Brodě na gruntích J. Msti Ké., k tvému spravování poručených, postúpiti a vostatek jinde ukázati, pro kteroužto věc nyní tam jede. I jestliže by týž Baderský ten hamr ujíti chtěl a s touž paní Prokopovou o to se urovnal, poroučímeť na°místě J. Msti Ké., aby jeho Baderského v ten hamr uvedl, avšak ne jináč, aby z něho to, co jiní platili, též dával, i tudíž, chtěl-li by ho komu odbýti v tom právě, aby poplatky J. Msti nehynuly, i člověku robotnému, kderejž by poddaností a člověčenstvím k tomu panství zavázán byl, prodal. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po sv. Bonifacii léta etc. xlviiii°.

Krále J. Msti zřízené rady komory v Království Českém.

Slovutnému Janovi Břeníkovi v Turnově etc., příteli milému.

4. - 1549, 17. června. [v Brodě.] - Smlouva mezi pannou Johankou z Lerojed, dcerou † p. Prok. Podvinského, o dluh otcův s p. Jiř. Baderským z Oujezda, již mu postupuje hamr a dům v Brodě na jisté výjimky. (Opis.)

Léta buožieho m°v°xlix° v pondělí po sv. Trojici smlouva celá a dokonalá stala se jest mezi pannou Johankou z Lerojid, dcerou nebožtíka p. Prokopa Podvinského, s jedné a mezi uroz. p. Jiříkem Baderským z Oujezda, krále J. Msti hejtmanem na zámku kolínském, s strany druhé, a to taková : Jakož jest tejž p. Jiřík Baderský měl za předepsaným p. Prokopem z Lerojed jedno sto kop gr. č. od p. Mikuláše Hlaváče z Vojenic, na kterýchžto sto kop gr. měl jest list s dobrou volí od téhož p. Mikuláše, za kterýchžto sto kop gr. koupen jest hamr brodský s domem v městečku Brodě i při huti s mlejnem, s puchýrnou i se vším při tom hamru i domu jeho příslušenství[m], což k tomu náleží, v tejchž mezech, právích i poplatcích, jakž předešlí držitelé téhož hamru i jiného při něm držíc, užívali, kterýžto hamr postoupen jest od panny Johanky výšpsané p. Jiříkovi Baderskému na dluh jeho jistinný napředpsaný v 75 kopách gr. A tu hned v tejž hamr z poručení J. Msti pp. a rad zřízených komory krále J. Msti skrz Jana Břeníka, krále J. Msti úředníka panství Skalského, jest uveden, při tom s těmito svršky v hamru : )( kleští malých i velikých 25, )( sekáčuov 6, )( kladiva tři, hamr veliký se dvěma nákovadny )(, formy 4 )(, sochory 4, v tom počtu dva s tulejmi )(, formejzn jeden )(, lopaty tři, )( měchy dvoje, )( puchýře dva, )( vobilí, trávy na lukách, což toho koli k hamru náleží, toho se při něm zuostavuje. A což by k domu brodskému náleželo hospodářství jakéhožkoli, a .na ten čas tu se jest našlo : suduov, kadcí, zpuol vozu podželezního, plouh s jeho příslušenstvím, brány, zbroj domovní, to také při tom domu zuostati má. A co se toho vobilí nebo trav k tomu domu náležitého dotejče, toho panna Johanka výšpsaná užiti má k ruce své a byt v tom domě míti až do sv. Jiří nejprv příštího, a také platy v tom času přišlé i herně zpraviti z toho bude povinna. A při tom, což by rudy panny Johanky při tom hamru bylo, to sobě ona zdělati dáti i k užitku svému přivésti bez překážky všelijaké má. A co se platu pak neb berně prve i v tom času přišlého z téhož hamru dotejče, to ti, kdož jsou toho užívali a užívati budou, zpraviti a dáti mají. A co se pak ještě nad to vejš již po postoupení hamru toho peněz pozuostalých jistiny 25 kop gr. č. dotejče, ty panna Johanka p. Jiříkovi Baderskýmu ujistila jest strejci svými: p. Janem, p. Jiříkem, p. Mikulášem, bratřími vlastními z Lerojed, do sv. Havla nejprv příštího. A v tom času, jestliže by často psaná panna Johanka p. Jiříkovi Baderskému kde té vostatek summy jistinné 25 kop gr. č. ukázala, aby on p. Jiřík je mohl bez překážky vyzdvihovati až do vyplnění těch 25 kop gr. č. jistinných, tehdy rukojmě předepsaní toho prázdni bejti mají. A což se pak na těch sto kop gr. č. úroku vzešlého, jakožto 50 kop gr. č. dotýče, tu p. Jiřík Baderský na přímluvu některých panuo a přátel panně Johance odpustil jest 30 kop gr. č. a 20 k. gr. č. ještě v moci své sobě pozuostavil, když by panna Johanka jemu p. Jiříkovi těch předepsaných 25 kop gr. č. jistiny ukázala, tak aby je sobě bez překážky vyzdvihati mohl, i na těch 20 kop gr. č. zuostavajících ouroku toho v moci své na ten čas zanechaných, panně Johance chce přátelskou odpověd dáti. A tu smlouvu výšpsanou s strany voboje slíbili jsou sobě neporušitedlně (na to tyto cedule vyřezané zdělavše) zdržeti. Dálo se léta a dne nahoře psaného v přítomnosti p. Jana Seletického z Smojna, Matěje rychtáře brodského, Jana Srba, Prokopa Pruška odtudž, Blažka Hory z Rovenska etc. a skrz mne Jana Břeníka napředpsaného rukou vlastní sepsáná a straně jedné každé pro pamět a zdržení smlouvy té cedule vyřezaný dány jsou.

[Na rubu:] Vejpis smlouvy vo hamru i duom etc. [Opis.]

5. - 1551 po 8. červnu. - Jan Břeník radám komory královské; žaluje na výtržnost Jana Podvinského z Lerojed. (Opis.)

Zpráva o vejtržnosti a puotce Jana Podvinského na Jana Břeníka v domě jeho.

Item v pondělí po sv. Bonifacii [8. června] Jan Podvinský přišed ke mně Janovi Břeníkovi do docpu mého, dotázku na mne tu učiniv, proč jsem šrotýřuom thurnovským poručil, aby piva thurnovského do hamru jich staveno nebylo, a kdo mi to rozkázal. - Dal jsem jemu odpověd, že povinnost má mne k tomu přivedla a příčina toho je taková, že ten šenk jest na škodu J. Msti Ké., než chce-li bráti z městečka Brodu tak jako i jindy. Tu jest on ke mně mnohé řeči posměšné, důtklivé, pohrůžlivé mluvil dosti dlouho, až sem jeho snésti nemoha, žádal, aby mi v domě mém pokoj dal a z domu mi šel a chce-li se ke mně voč domlúvati, tu kdež náleží, toho vuoli míti budé. Tehdy , on nepřestával mi od mateře láti „zvyjedené potvorníky“, dávaje a němoha jeho víc poslouchati, vstal jsem a k němu jsem šel, aby mi z domu mého preč šel. Tam jsem jej provodil. Tu pan Jiřík Loukovský jeho napomínal, aby toho nečinil a takových věcí před se nebral; nic postačiti nemohlo. Tehdy opět stoje tu před domem mým lál, a já k němu přes práh vykročil mluově, aby předce šel a lidi nesmíšil. A tento složiv sukni s ramena jednoho, odpásal od sebe zbroj, vzal ji do ruky, chtě s ní na mne. A já při sobě ani nože neměl, a pan Jiřík Loukovský vkročil v to, a rozkázal jemu, aby pokoj dal, a poněvadž sobě tak nezbedně činí, aby závazek učinil, aby se před V. Mstmi. postavil. Ani toho učiniti nechtěl, až pro rychtáře poslati muosil. A já pak zase ušel jsem do domu.

A prve v pátek před sv. Duchem [15. května] do domu mého přišed, tolikéž mi učinil, lál, plundroval, „zvyjedených mendiků“ nadal. A toho všeho největší příčina ta jest, že jim se v těch řekách a potocích J. Msti. Ké. lovení ryb vedle přísného poručení od J. Msti. Arciknížecí; tolikéž i od V. Msti. překážka činí. Ale však oni na to nic nedbají; loví předce, mluvíc, že jim toho žádný člověk na světě nezabrání; neb co se tu od Rohozce až k Skale, odtud nahoru až po ten hamr pro potřebu J. Msti. Ké. uchová, ty všecky časem nynějším nahoru po vodách až k jezu jich vejdou, tu všecky oni zberou, je prodávají, s čeledí jedí a vobracejí, kde se jim líbí. Jakož jeden z synuov pana Alše v tom se slyšeti dal, že na jednom šindele v lese v roce vzal za ryby říčné 50 kop. A teď v sobotu před sv. Vítem [   ] a potom ty dni zpráva jistá dána jest, že jsou dvě korytě ryb lapaných čistých, některou kopu pstruhuov a lipanuov měli. Než za pánuov předešlých takové svobody ani vuole neměli. Však při tom lovení ryb jakžkoli pana Alše i s syny jeho postaviti ráčíte, to při tom zůstaň. Než co se osoby mé dotýče, to v pravdě pravím, bych nepamatoval na řád a právo a k V. Mstem. nebyl té důvěrnosti; že v tom od V. Msti. opuštěn nebudu, mohl jsem sobě to tehdáž k slušné nápravě přivésti. Protož V. Msti. v tom za milostivé opatření prosím.

6. - 1551, 21. srpna na Zvířeticích. - Adam z Vartmberka Janu Břeníkovi, hejtmamu na Rohozci, dosvědčuje, že dokud byl pánem na Skalách, bránil Podvinským v rybolovu. (Opis).

Slovutný pane Břeníku milý, takéť přeji zdraví i jiného všeho dobrého. jakož mne za pamět psaním žádáš s strany pana Alše z Lerojid i synuov jeho, ať bych to seznal, že jest jim ode mne za držení mého panství Skalského a Frydštejnského lovení ryb v řekách při hamru bráněno bylo: i tak se pamatuji, že sem s nimi o to nejednou činiti míval a jim toho zbraňoval, aby v těch vodách lovuov ryb zaneehali, a sám sem v těch vodách loviti ryby dával až pod samý Jez. A když mi se listem dobré paměti někdy pana Jindřicha Šťastného z Valdštejna toho zhajovati chtěli, tehdy, poněvadž jest jezu puol u toho hamru na straně frydštejnské udělán[o] a žádné mi na to nikdyž jistoty neukazovali, chtěl sem jim toho polovici jezu obořiti a protrhnouti dáti a tu blízko sobě jiný hamr ustaviti. Pak toho sem proto na ten čas zanechal. A za jiné nemám, než že pan Jakub z Maušvic i také J:iřík a ty o tom dobrou vědomost, i jiní lidé máte. Datum na Zvereticích ,v pátek před sv: Bartolomějem léta etc. [15]51.

Adam z Warthmbergka a na Zvereticích.

Slovutnému Janovi Břenkovi z Hamrštejna, J. K. Msti. hejtmanu na Rohozci, mně milému.

[Na rubu]. Přípis toho psaní Janovi Břenkovi od J. Msti. pana Adama z Wartmberka o řeku.

7. - 1551. 2. října, bez m. -- Jiří Baderský z Oujezda svědčí Janu Břeníkovi o své smlouvě s Johankou z Lerojed o dluh po otci jejím a o postoupeni hamru brodského. (Orig.).

Já Jiřík Baderský z Oujezda etc. známo činím etc., že sem žádán od uroz. p. Jana Břeníka z Hamrštejna, etc. abych jemu svědomí dal s strany smlouvy, kterouž sem s paní Johankou, dcerou p. Prokopa již nebožtíka Podvinského z Lerojed o dluh mně povinný od téhož p. Prokopa učinil. I to mi jest v. dobré paměti, že léta etc. 49° v pondělí po sv. Trojici v městečku Brodě napředpsaná paní Johanka, dcera téhož p. Prokopa, smlouvou jest se mnou o dluh mně povinný za nebožt. p. Prokopa, otce jejího, dokonalou učinila a cedulemi smluovními stvrdila a hamru brodského na ten dluh postoupila a vostatek dluhu toho mi jinde ukázala, tak jakž též cedule to vše šíř v sobě obsahují, kterýžto hamr tu hned při té smlouvě z poručení J. Msti. pánův, krále J. Msti. zřízených rad komory v království Českém skrz výš [psaného] urozeného pana Jana Břeníka sem uveden a při tom nebylo od paní Johanky oznámeno, aby kto jiný na tom hamru co míti měl, kromě ní. A což tuto svědčím, to jest v pravdě tak a to beru k své víře i k své duši. A pro lepší toho jistotu toto mé svědomí svou vlastní pečetí sem zapečetil. Jenž jest dáno v pátek před sv. Divišem léta [15]51.

[Na rubu:] Svědomí ode mne Jiříka Baderského z Oujezda k potřebě uroz. p. Jana Břeníka z Hamrštejna, tu kdež náleží. (Pečeť rozlámána).

8. - 1551, 12. října na Rohozci. - Hejtman Jiří Loukovský z Hamrštejna dosvědčuje výtržnost Jana Podvinského z Lerojed,. které se dopustil proti úředníku skalskému Janu, Břeníkovi z Hamrštejna v domě Břeníkově v Turnově. (Orig.)

Já Jiřík Loukovský z Hamrštejna, krále J. Msti. hejtman na Rohozci známo činím etc., že jest mne požádal pan Jan Břeník z Hamrštejna, abych seznána jemu učinil, a co jest se mezi ním v domě jeho a panem Janem Podvinským z Lerojed některý čas sběhlo etc. I toto mi v paměti jest, že jsem přišel do domu pana Jana Břeníka v pondělí po sv. Bonifacii (8, června] a tu potom přišel pan Jan Podvinský s těmi slovy: „Mám zprávu, že sté rozkázali šrotýřuom nám do hamru piva thurnovského nestavěti, tak-li jest, abyšte mi to oznámili.“ A Jan Břeník pověděl: „Tak jest, že jsem poručil.“ - A on pověděl, kdo mu to poručil, nač oni vejsadu mají, aby jim toho bránil. A Jan Břeník: „Povinnost má mne k tomu vede, poněvadž jest ten šenk na škodu užitku J. Msti. Ké. a na zhoubu lidskou, než chcete-li šenkovati, šenkujte brodské pivo.“ - A on se vždy nejednou doptával tuhými slovy, kdo jemu to poručil, až v tom mnohé duotklivé a posměšné řeči mluvil, pravíc, že právě ničemy a lotry fedruje a že mi mluviti bude, že bude moci míti hlavu mezi nohami. Tehdy jsem se ohlásil, řka : „Pane Jene, mluvíte řeči nenáležité a hanbivé v domě jeho; nechcete-li osoby jeho šanovati; važte místo, kteréž drží, a máte-li se voč k němu domlúvati, mluvte a viňte jej tu, kdež náleží.“ Ale on mnohem víc mluvil, i řekl jemu Jan Břeník: „Dej mi pokoj v domě mém a jdi mi z domu!“ - A on jda do síní řekl: „Zvyvedený potvorníče !“ A on mu zase řekl: „Však jsi sám zvyvedený potvorník.“ A když on vždy lál, jda z síní, vyšel Jan Břeník za ním řka: „Proč mne plundruješ a smíšíš lid a na koho se s tím tesákem chystáš?“ - A on spustil sukni s ramena, odpásal tesák a vzal jej v ruku. A já vida to, i řekl jsem, nemálo mu předkládaje pro takovou nezbednost jeho, aby závazek učinil, aby před Jich Mstmi. pány v komoře J. Msti. Ké. stál. A když se tomu zpěčoval, poslal jsem pro rychtáře. Tehdy on řekl : „Však mne vždy nesníte !“ - Pověděl jsem, že na tom nejsem, než „učinte to, k čemuž ste příčinu sami dali, neb já se povinně na to dívati nemohu.“ - I učinil závazek a s tím odešel.

A což tuto svědčím, to jest v pravdě tak, to přijímám k svému svědomí. Na jistčí důvěrnost list tento sekretem svým vlastním jsem upečetil, jenž jest dán v pondělí před sv. Havlem léta etc. [15]51.

[Na rubu :] Svědomí ode mne Jiříka Loukovského panu Janovi Břeníkovi proti panu Janovi Podvinskému tu, kdež náleží.

(Sekret.)

9. - 1551, 75. října v Turnově. - Rychtář Mikuláš vydává svědomí, zapsané v registrech svých, o výtržnosti p. Jana Podvinského z Gerojed v rychtě turnovské proti rychtáři lestkovskému Jírovi. (Orig.)

V té při, kteráž jest mezi panem Janem Podvinským s jedné a Jiříkem rychtářem lestkovským, J. Ké. Msti. poddaným strany druhé, svědomí níž psané ode mne Mikuláše, rychtáře turnovského podle práva přijaté z registr majch rychtářských, tak jakž jest přijato, v cele slovo od slova tuto sepsáno jest, a to na tu přísahu, kterauž sem k ouřadu rychtářskému učinil, přijímám.

Pavel Šedivaj z Radoštína[‡] učinivši přísahu podle práva svědčil takto : „Toho sem vědom. Když sem přišel ze dvora u rychtáře v Turnově a pan Jan Podvinský stál mezi stoly, drže se za ně, a podávali sobě řečí důtklivých s rychtářem lestkovským. A já mezi ně přišed, i mluvil sem k oběma, aby pokoj zachovali, že hospodáře doma není. A rychtář lestkovský sed na lavici a pan Jan Podvinský mluvil: „Vyjedený sedláče, dodámť sekyrku.“ A rychtář lestkovský:

„Co mi hrozíš!“ - A pan Jan Podvinský: „Kdežkolivěk vyjedený chlape, to máš poznati, chyba zde v tomto domě.“

Havel Bělička z Václavi[§] etc. Toho sem svědom. Když sem přišel ze dvora a pan Jan Podvinský mluvil k rychtáři lestkovskému : „Vyjebený chlape, chtěls mě bíti sekyrú.“ - A rychtář: „Vy jste, pane Jene, na mne se potrhali s mečem a já sem vám pověděl: „Nebíte, máte právo, a jestliže byšte chtěli bíti, musil bych se vám brániti.“ A pan Jan Podvinský: „Vyjedený chlape, že sem lepší než ty, ty si chlap a já sem erbovní.“ - A rychtář: „Ač sem já chudého řádu, proto jest mi též má poctivost milá.“ - A pan Jan Podvinský: „Vyjedený chlape, by v tomto domě nebylo, a dal bych sekyrkú.“ A rychtář: „Co mi hrozíš!“ - A pan Jan: „Rád tě znám, neznal sem tebe prve.“

Vávra Petříků z Lestkova etc. Toho sem svědom. Když rychtář lestkovský pomáhal rozsazovati peněz Pavlovi Kafunkoyu v rychtě v Turnově na stole a pan Jan Podvinský přišed k stolu i strčil rychtáře lestkovskýho od stolu a řekl jemu : „Varuj, potvorníče !“ A rychtář: „Nestrkajte, pane.“ A pan Jan se chytil za meč na rychtáře a rychtář vzal na lavici sekyru. „Pane, nebíte, an mne pán muoj netepe..“ - A pan Jan : „Byť nebylo v tomto miestě, jináč bych s tebou zašel.“ - A rychtář: „Co mi hrozíš!“ - A v tom hospodář přišel.

A toto svědomí sepsáno jest skrz mne Mikuláše vajš psaného rukou mou vlastní. Vod práva sekretem majm, kterého užívám, zapečetěné jest vydáno léta etc. [15]51 ve čtvrtek před sv. Havlem.

[Na rubu :] Svědomí ode mne Mikuláše rychtáře turnovského kupotřebě Jiříka rychtáře lestkovského tu, kdež náleží.

[Vložka :] Tento svědek již po napsání listu tohoto jest od Jíry, rychtáře lestkovského, veden a též podle práva.

Pavel Kafunků z Louček[**] etc. Toho sem svědom. Když mi pomáhat rozsaditi peněz rychtář lestkovský u rychtáře v Turnově a já sem zavolal pana Jana Podvinského, aby ty peníze vzal, nebo sem jemu je dáti měl. A pan Jan přišel k stolu a rychtář lestkovský stál u stolu a pan Jan rychtářovi řekl : „Varuj !“ a po tom slovu hned pan .Jan strčil Jiříkem rychtářem, až letal od stolu. A rychtář : „Ktož to mnou strká !“ - A pan Jan že „bych směl ještě hrdčím strkati, než tebou.“ A rychtář: „Nestrkajte, pane!“ -A pan Jan Podvinský držal se za zbroj a řekl: „Nu, rychtáři, máš tu podle sebe jiných mnoho, než chyba tohoto domu, že mi tak mluviti nebudeš, to zvieš a poznáš.“ -A rychtář: „To zviete, žeť se vám bíti nedám.“

10. a) - 1551. Aleš Podvlnský z Lerojed arciknížeti Ferdinandovi; žaluje na pana Břeníka, úř. na Skalách a nad Turnovem, že mu odňal bez příčiny 1/2 hamru, i že chudým křivdy činí; žádá o sročení. (Orig.).

Osvícené a milostivé arcikníže, pane, pane můj milostivý ! Na V. Arciknížecí Mst. skrze tuto suplikací vznáším, jakožto na pána svýho nejmilostivějsího., což jest se mně od ouředníka V. A. Msti. jménem Jana Břeníka stalo, ouředníka na panství Skalskejm a Turnovskejm, že jest mně zoumyslně a svévolně vzal půl hamru, kderýž sem koupil i zaplatil, a to na ten čas, když já doma nebyl odejevši po své potřebě, ježto, milostivý arcikníže, jej sou synové mojí toho na něm žádali, aby toho nečinil, až bych já sám doma byl a tomu abych mohl vyrozuměli, proč by mně krunt můj, aneb toho půl hamru mělo odjato bejti, poněvadž sem J. Ké. i tudíž V: A. Msti. v ničemž příčiny ku proviněni žádné nedal, i také sem nic nezaseděl, vždycky sem z toho hamru platil, kderáž na něm povinnost byla. Neb, milostivé arcikníže, poněvadž jest mně nespravedlivě vzal, dále toho nemohu před V. Msti. tajna, jakožto před pánem svejm milostivejm. učiniti. Kdyby se to mělo všeckno skrze tuto suplikací oznamovati, musilo by se mnoho psáti, co tajž Jan Břeník lidem chudým a sirotkům ubližuje, ježto V. A. Mst. slyšíce od lidí chudých zprávu, ráčili byšte toho sami litovati, jaké nespravedlivé věci lidem chudým činí, ježto, milostivý arcikníže, to se může všeckno pokázati na téhož Jana Břeníka, což tuto V. A. Msti. píši, i mnohem víc. I za to V. A. Msti. pokorně prosím, že ráčíte mne s ním o to o všecko před V. Mstí. i radami V. A. Msti. den a rok položiti, že se to naň všecko pokáže neb, milostivý arcikníže, že sem já psaním svejm k němu lidi V. A. Msti. z pokut, kderejž na ně nespravedlivě ukládal, obhajoval, hrozíc jemu, že takovou věc do komory oznámiti chci, a von proto se mne hněvá a tudy se na mně mstí. A protož V. A. Msti, jakožto pána svýho milostivýho probůh, pro právo a pro milosrdenství božský prosím, že ráčíte mně s ním rok a den složiti k slyšení, že se to všeckno na něho a mnohem více hodnověrnejmi lidmi pokáže, rozličné věci. Za milostivou a laskavou odpověď V. A. Msti pokorně a poníženě prosím.

V. A. Msti. poddanej věrnej Aleš Podvinskej z Lerojid.

[Na rubu :] J. A. Msti. suplikací od Alše Podvinskýho z Lerojid. (Pokračování.)

11. - 1551, 25. srpna. - Jan Břeník radám komory české posílá zprávy proti pp. Podvinským.

Pamět Jich Mtem panuom do komory J. Msti Kr. o nesnáz mezi p. Alšem Podvinským a kverky[††] hor bytouchovských a o vejtržnosti synuov téhož pana Alše i o platy zadržalé od nich.

Zpráva, jaká rozepře jest o hory bytouchovské mezi p. Alšem z Lerojid a některými kverky tejchž hor, Janem Donátem z Hostinného a Říhou krejčím, Krále J. Msti poddaným i jinými etc. léta [15]51 v outerý před sv. Jiljím skrz Jiříka Loukovského a Jana Břeníka sepsaná.

Item jakož jest na místě J. Msti Ké, pána nás všech nejmilostivějšíhe, skrz p. Kryštofa Jandorfara Janovi Donátovi z Hostinného a Říhovi krejčímu i s jinými na vyzdvižení hor bytouchovských propůjčka dána vedle horních měr od perkmejstra přísežného položeny jsou, kteréž od založení fungruhu[‡‡] na jednu stranu 77 a na druhou 49 zdýli a zšíři na skrz 7 láter v sobě drží, v kterýchžto měrách nechtěli by tejž kverci, aby p. Aleš s syny svými jim v tom překážku činiti měli : ale p. Aleš takovým měrám místa nedává pravic, že on tu v těch místech na horách i jinde svobodně dělati a rud dobývati bez překážky chce a muož tak svobodně, jakž na to obdarování listovní od pana Jindřicha Šťastného z Valdštejna, dobré paměti, má: kdež pak o též hory mezi p. Alšem s syny jeho a kverky nesnáz a ruoznice nemalá povstala, což když tíž kverci na V. Mst. i na nás vznášeli, nato jsme z poručení V. Mstí, chtějíc jich vo to porovnati, vyjížděli, a tu kverci, co se jim od p. Alše a synuov jeho ubližuje a do díla jejich mimo míry horní okračuje, ukazovali; při tom i pohrůžky, jaké se jim činí, oznamovali. A tu majíc perkmejstra přítomného, takovou věc sme jemu v štole jejich vohledati dali, kterejž tak oznámil, že se jim kverkuom do díla jejich od p. Alše nenáležitě mimo míry vkračuje a sáhá. Vedle čehož sme p. Alšovi obšírně předkládali a jej napomínali, aby takových věcí zanechal a překážky jim v díle jich činiti dělníkuom svým nedopouštěl, jemu oznámivše, že o tom od J. Msti arciknížecí i od V. Msti takové poručení jest. Ale on pověděl, že takovým měrám, kteréž jim od perkmejstra položeny jsou, místa nedává a dáti nechce, nébrž že od V. Msti takové povolení a poručení má, aby dělal, kdež by chtěl,. - Proti čemuž jemu povědíno, že by nám s podivením bylo, aby od V. Msti to povolení jměl a nám jinak o tom poručeno bylo. - Tu on pověděl, že jest to tak, tím zavřevši, že vo ty hory námi ani žádným jiným rovnán býti nechce, než J. Msti Královskou. Čehož času předešlého zpráva sepsaná V. Mstem učiněna a dána jest.

Kdež pak při času sv. Jana Křt. skrz poručení V. Msti, mně na Rohozec učiněného, bylo jest p. Alšovi ode mne oznámeno, aby v pondělí po sv. Janu Křt. [29. č.] s týmiž kverky před V. Mstmi stál se všemi spravedlnostmi, kteréž se praví na ty hory míti, ale on pověděl, že státi nebude, poněvadž jemu žádné psaní od V. Msti. učiněno nebylo, kdež pak i nestál, což jsem V. Mstem. po Janovi Břeníkovi oznámil.

Pak ted opět dosti časně od J. Arciknížecí Msti. jest p. Alšovi psaní dodáno, aby dnes v pondělí po sv. Bartoloměji [24. srp.] před J. Msti. Arciknížecí a před V. Mstmi. k slyšení toho najíti se dal. Ani toho jest na rozkaz J. Msti. Arciknížecí neučinil.

Z čehož V. Msti. dobře porozuměti ráčíte, co osobami našimi mezí nimi v takové věci porovnáno a na místě postaveno býti může, poněvadž rozkaz J. Msti. Arciknížecí, též i tolikéž V. Msti, v malé vážnosti u něho jest, ježto i my na obeslání J. Msti. Arciknížecí a V. Msti. k tomu stávajíc, již toto potřetí outratu na škodu J. Msti. Kr. poněkud s obmeškáním jiných věcí potřebných vedeme. Kdyby všecky ty nesnáze a puotky jejich společně V. Mstem. měly vypsány býti, bylo by obšírné a skůro zbytečné, poněvadž, jakž tíž kverci zpravují, nejedny supplikací J. Msti: Arciknížecí i V. Mstem. o to jsou činili. Však při tom toto se u nás snáší : měli-li by tíž kverci v užívání těch hor býti, aby s nimi vo užitek, kterej by od nich J. Msti. Ké. vycházeti jměl (poněvadž až posavad z toho jsou nic neplatili a neplatí) narovnáno bylo; ale to všeckno v vuoli a rozvážení J. Msti. Arciknížecí a V. Msti zuostává.

Jiná pamět o téhož p. Alše Podvinského o zadržení platuov z hamru toho, též i o nájem jinému téhož hamru jakým zpuosobem.

Item V. Mstem. se oznamuje, kterak p. Aleš Podvinský jsa v držení a v užívání toho hamru, zadržal jest z něho platu peněžitého 2 kop gr. č. a obzvláštně železa z téhož hamru a úrok štver: léta [15]49° svatohavelského 52 šíny, radlice 2, léta [15]50° opět svatojiřského 52 šíny, radlice 2, léta téhož [15]50° svatohavelskýho 52 šíny, radlice 2, léta [15]51° svatojiřského 52 šíny, radlice 2. A to jindy se vždycky časně dávalo a peněžilo pro zavření registr ku počtu a vo to se s ním nejednou přátelsky mluvilo, jeho napomínalo, než se na něm toho až posavad dožádáno (čímž povinen jest, aby dal) nemohlo. Při tom V. Msti, za naučení prosím.

Tajž Aleš také pronajal jest ten hamr, nevím, s vědomím-li V. Msti., nějakému Kryštofovi Herdekovi za čtyři léta, aby z něho každého roku platil summu po 25 kopách gr. č., a při tom zamluvil jemu cedulí smluovní, kterúž mezi sebou o ten nájem učinili, hory bytouchovské všecky, aby sobě na nich rud svobodně, kde by se jemu líbilo, beze vší překážky dobýval. Též u vodách na Kamenici i Jizeře aby tejž nájemník spolu s syny jeho s sítem i jinak, jakž by mohli, ryby sobě lovili mimo předešlou zápověd z poručení J. Msti. Arciknížecí, tak jakoby on p. Aleš pán těch gruntuov byl. A nadto vejš p. Jan, syn téhož p. Alše, na horách těch k ruce své dělníky drží (již hamr jinému pronajavše), rud dobývati dá, je peněží a na užitek svůj, jak se jemu líbí obrací, čehož jest předešle (pro zplundrování hor těch) žádnému dopuštěno nebylo, protože by takovou měrou těm hamruom (s kterých]ž se platové nemalé J. Msti. Ké. scházejí), potom na spuštění přijíti musilo. Protož V. Mstí. za naučení prosím, mají-li oni s tím nájemníkem takové svobody v lovení těch ryb svobodně užíti, a druhé na horách těch dělníky p. Jan, syn p. Alše přece držeti, rud dobývati a na užitek svůj, jak by se jemu líbilo, beze všeho platu obraceti, to uvážení V. Mstí. zuostává.

[Dalších několik řádek jest ustřiženo.]

b) - Bez data i místa. - Jana Podvinská z Lerojed arciknížete Ferdinandovi; stěžuje si do Jana Břeníka, že ji připravil o půl hamru v Brodě.

Osvícené a Milostivé Arcikníže, pane, pane mně milostivý ! - Já chudý sirotek skrze tuto suplikací V. A. Msti. pokorně a poníženě prosím i vznáším, jakožto na pána svýho nejmilostivějšího, což jest se mně od ouředníka V. A. Msti stalo, jmínem Jana Břeníka, ouředníka na panství Skalským a Turnovským, že jest přijel do městečka Brodu s Jiříkem Baderským a mne jest před sebe obeslala ke mně řeč učinilo půl hamru, kderýhož sem já držela po nebožtíkovi votci svým Prokopovi Podvinským z Lerojid, abych jemu hamru postoupila, aneb jemu dala sto kop krošů čes., i na to úroky vzešlý, kderýž jest svrchupsanej Jiřík Baderskej pravil; ale mně jest Jiřík Baderskej žádný spravedlivosti ukázati nechtěl, Osvícené Msti. Arcikníže ! Tehdy jest Jan Břeník mne k tomu přidržel a mně vzkázal, abych já se s ním smluvila a jemu nebo svrchupsané peníze dala, anebo hamru postoupila. A tu, Osvícené, Milostivé Arcikníže, já sem toho vždy žádala, jakožto sirotek, aby rni toho vždy ňákou spravedlnost ukázal, a toho sem obhajovala. A on Jan Břeník pověděl, že mu toho potřebí není; aby ji měl co ukazovati, a k tomu jest mne vždy nutil a přinutil, a jest-li že toho učiniti nechci, že mi chce všecko i komory zamknouti i v huti ve všecko se uvázati. I Nejmilostivější Arcikníže, žádala sem jeho za odložení dvou nedělí nebo do týhodne, nechtěl jest toho nikoli učiniti. A tak sem já z mušenít a z moci a z přinucení Jana Břeníka s Jiříkem Baderským z Oujezda se smlouvati musila. A musivší tu smlouvu, Osvícené Arcikníže, učiniti, to sem vymínila a pověděla, že tu se mnou strejc můj, pan Aleš Podvinskej má půl hamru, kderakž já mám o ten všecken hamr smlouvati. Tedy jest Jiřík Baderskej k tomu promlúval, abych to smlouvala, co sem držela po nebožtíku votci svém. A to uslyševši od Jiříka Baderskýho, že jest mně k tomu vůli dal, abych smlouvala to, což dežím, i vymínila sem strejce svého tu polovici hamru svrchu psanýho, a svůj sem smluviti musila. A tu jest Jan Břeník i strejci mýmu hamr vzal a v můj Jiříka Baderskýho uvedl. A když sem já Janovi Břeníkovi o to mluvila, aby toho nečinil a v jeho polovici Jan Břeník Jiříka Baderskýho neuvozoval, dal mi Jan Břeník tu odpově[d], chce-li strejc můj koho z čeho viniti, že má právo. A podlí toho Milostivý a Osvícený Arcikníže, V. A. Msti poníženě a pokorně prosím, jakožto sirotek, pro buoh a pro milosrdenství boží, a prosím, že mně s tím Břeníkem s Janem rok složiti a den k slyšení, že se to všecko na něho a mnohem vice hodnověrnými lidmi ukáže a rozličné věci, kderé jest nercili mně činil, ale i jinejm sirotkům. I za milostivou odpověd V. A. Msti. pokorně a poníženě prosím, jakožto pána svýho nejmilostivějšího.

V. A. Msti. poddaná věrná

Johanka Podvinská z Lerojid.

[Na rubu :] J. A. Msti. suplikací od Johanky Podvinský z Lerojid.

[Psáno touž rukou, jako stížnost Alšova.] (Pokračování.)

12. - 1551. - Jan Břenik odpovídá na žaloby pp. Podvinských. Odpověď od Jana Břeníka na artikule od p. Alše Podvinského z Lerojed a Jana, syna jeho, vydané léta (15] 51°.

Jakož v najprvnějšiem artikůli svém položil, že by těm kverkóm v díle jejich překážky žádné nečinil, toho že by ani ukázati neměli etc., i přitom kterak jest se mezi p. Alšem Podvinským a těmi kverky s strany překážky bylo toho sběhlo, za jiné nemám, než [že] oni jsouc toho všeho povědomější, o tom zprávu učiní. Než pokudž jest panu Jiříkovi Loukovskému, tolikéž i mně o tom vědomé, o tom prve zpráva sepsána jest, ač i toho tuto krátce, abych nepominul, dotknu. Když z poručení J. Msti. pp. K. J. Msti, zřízených rad komory etc. na ty hory ,nejednou sme vyjížděli, p. Alše s těmi kverky slyšeli, také perkmejstra přísežného při tom měli, jemu to vohledati dali, aby on nám toho všeho na závazek svuoj zprávu učinil, bylo-li by tu co těm kverkóm v díle jejich od p. Alše mimo náležitost horní překážíno. Kterýžto perkmejstr doluov slezši oznámil, že se těm kverkóm do díla jejich od p. Alše nenáležitě mimo míry horní vkračuje. Tu p. Alšovi od nás vobou bylo předkládáno, aby toho zanechal a v díle jich jim překážky nečinil,. oznámivše, že takové poručení od J. Msti. Arciknížecí jest. A p. Aleš to pověděl, že má to povolení, aby dělal, kde chce, tiem zavřevši, že o ty hory námi ani žádnajm jinajm než J. Msti. Kú. rovnán bajti nechce, o čemž o všem J. Mstem. pánuom zpráva, v slovích obšírnějších sepsaná, dána jest. Při tom dokládaje (p. Aleš], jaký sem užitek svou opatrností J. Msti. Ké. Na těch horách přivedl, abych ukázal. - I ty hory p. Jiříkem Loukovským, ani mnou těm kverkóm vysazeny nejsou ani také, jak oni na nich dělati a jich užívati mají, vědomé nebylo, než ktož jim propůjčku dával, na tom se ptáno bejti musí. Než když již ti kverci na těch horách dělali čas některý, o to J. Mstem pánům psaní jest učiněno, i také toho doloženo : měl[i]-li by tajž kverci vedle té propůjčky těch hor užívati, že by se za dobré vidělo, aby s nimi o platy, kteréž by odtud J. Msti. Ké. vycházeti měly, narovnáno bylo. - Za odpověď dáno, že na to ráčí vyslati a o tom také i poručiti. I na tom to až posavad stálo.

Také, když sem přezvěděl, že by ti kverci, rud něco jinam prodávati měli, též železo zdýmané odvezše rozkovati dali, o to s nimi, ač sem ani poručení toho neměl, hned sem mluvil, proč to činí. Oznámili : toliko aby zkoštovati mohli, jak se jim povede, a něco na pomoc dělníkuov aby z toho přišlo. I to sem jim zabavil a při tom poručil, aby rud žádných nikam neprodávali ani želez nevozili, než chtí-li co dělati, aby dělali na gruntech J. Msti. Ké. v hranicích brodskajch. A při tom sem na ně dotázku učinil, jakým pak zpuosobem oni na ty hory propůjčku mají. Dali mi odpověd, že J. Msti. Ké. všeho toho, což udělají, desátý díl dávati mají. I poručil sem, aby se tak zachovali a to skládali v místě jistém a dál při čemž od J. Mstí. pánuov, když na to vyslati ráčí, zuostaveni budou, tiem se zpraví.

A jakož tajž Jan Podvinský pokládá, že sem po té zápovědi s nimi nějaké srozumění vzal, aby oni předse do jinajch hamruov a hutí rudu kyzy i železa vozili a prodávali i kovali, mne tudy v domnění zlé berouc, o čemž vědomosti nemám, neb sem je po zápovědi mé první rychtáři a jiným souseduom poručil, aby nad tiem bedlivou stráž drželi, jestliže by oni mimo rozkaz muoj co toho předsebrali, aby mi oznámili ; pročež sem jednoho z těch souseduov, že je v takových věcech fedrovati chtěl, umínil byl i trestati. Ale v paměti nemám, aby mi od toho času co o tom oznámeno bylo.

Také že bych kverkóm těm v ortu[§§] jeho dobývati a vybíti vzkázal a když vo to se mnou mluvil, že sem jemu toho zapřel, doloživ, že to ukázati muož etc., proti tomu praviem, že sem těm kverkóm, aby oni v ortu jeho vybíti měli a v něm jakou překázku činiti, nerozkázal, jakož pak tajž kverci, když Jan Podvinský na ně vo to na horách dotázku učinil před mnoho dobrými lidmi, k tomu sou se neznali, v tom osoby mé dotýkajíc, že jsem jim toho zapřel a oni že sou toho seznati nesměli, abych k niem [!] zly vuole neměl, z oumysla v domnění zlé mne sobě bera, a to tolikéž že ukázati množ. I tomu nevěřiem, aby to kdo v pravdě mluviti směl; takový prókaz rád slyšeti chci.

A to, což sem otci Jana Podvinského s strany vyslání od J. Mstí. panuov na ty hory a porovnání toho mezi nimi oznámil, pravím, že jest pravda, a to před V. Mstmi. se ukázati bude moci.

Dále pak dokládajíc, jaký bych já člověk pravdomluvný byl, ruoznice a klevety ty že by skrze mne povstati měly a v tom toliko abych svého hledal a někoho v tom požil a takovou měrou Ké. Msti. lidem na těžkost byl a z nich pokuty bral; i pravím, že sem bohdá vždycky člověk ten byl a ještě sem, ostříhaje toho, s kajm sem co a komu mluvil ; že sem pravdu mluvil, aniž sem kdy jakých ruoznic a klevet mezi lidmi (jako synové p. Alše Podvinského) za příčinu byl. Ale z daru božieho, s kajm sem kdy o jakoužkoli věc činiti měl, vždycky sem osoby své šetřil, abych v pravdě bez ouhonu slova svá lidem mluvil, ne tak, jakž Jan Podvinský toho domněle doložil. A že bych takovými příčinami nějakého užitku svého hleděti měl a na otce jeho že bych se proto hněval, že by mi psával, nechci-li těch pokut nechati, že na mne V. Mstem. žalovati hude etc., i to já v pravdě smiem pověděti, že sem od p. Alše jak živ psaní takové ,k sobě neměl, neb bohdá sám sebe dobře vědom sem, že sem od lidí Ké Msti. ani od jinajch takovajch pokut nebral, aniž sem toho úmyslu byl. Ale poněvadž v svém psaní směl to položiti, za to žádám, aby to všecko právě činil.

Také kdež vznáší, že bych šrotýřóm turnovským poručil, aby do hamru jeho piva z Turnova nevystavovali a s tiem že jest do domu mého přišel, dotazujíc se, proč bych do huti otce jeho piva bráti bránil, snad že by mi za to něco Matoušek Bytouchovský přinesl, a jiným kteříž tu okolo Brodu piva šenkují, nic neříkám, protože by pivo mé šenkovali, dokládajíc, že jest ke mně v domě mém pěkně a pokojně mluvil, a já jemu že sem tvrdé a nepříjemné odpovědi dával etc. -- S strany lenku a nevystavování piva turnovského příčina toho jest tato, že jest takový šenk na škodu užitku J. Msti. Ké. a na ujmu živností lidí chudých v městečku Brodě, neb tu vaří se pivo od těch lidí J. Msti. Ké. plat z várky každé jde, též posudní se béře a lidé někteří tu v městečku časem zvaříc za živnost hlavnější mají, že jim z toho přijde mláto pro dobytek, pivo řídké pro čeládku. A když se ten šenk vede, všecko jdou na turnovské pivo, a tak brodští zvaříc jeho někdy odbýti nemohou, musí na tom škodu vzíti. A druhá příčina jest, když lidé pro peníze za díla svá a uhlí do hamru 'přijdou, tehdy podpijíc se, zanechají těch peněz tu na většiem díle za pivo, majíc sobě mnohý něco potřebného do hospodářství zjednati, neb na jinou živnost potřebnou vobrátiti, i zůstává je tu za pivo, což při některých to shledáno jest. A také ani list p. Alše Podvinského na braní piva turnovského a šenkování jeho se nevztahuje.

Též že bych jiným, kteříž tu vuokol šenkují, nic neříkal, ani posudného že neplatí : o žádných šencích, aby tu šenkováno bajti mělo, chyba krčem od starodávna svobodných, kteréž odtud tak blízko nejsou, neviem.

Strany pak chování jeho pokojného, když do domu mého přišel, jak se jest v řeči i v skutku choval, jakž se v tom velmi ospravedlňuje, na to nevidí mi se, abych jemu jakou širokou odpověd dáti měl; nechci sám sebou práv bajti, necť ti, kteříž jsou tomu přítomni byli, o tom zprávu dadí. Tomu všemu z zprávy této i z svědkuov srozoměti ráčíte.

Také o kterýchžto svědcích praví, že by mi pravdy nesvědčili, dokládajíc toho z domnění, že bych je sobě navedl anebo sobě sám napsal, tu V. Msti. ráčíte jeho obmyslóm domnělým, netoliko v této věci, ale i v jiné dobře rozoměti, co on předse béře; však ráčili ste svědky, pečetí městskou stvrzené a od písaře městského přísežného sepsané viděti i čísti, kteříž jsau na to vysvědčení své při právě závazek náležitý učinili; pak-li on Podvinský něco jistšieho proti tomu za odvod, nechť položí, to ráčíte V. Msti. vážiti.

Při tom také že jest mi o sirotky domlúval, kterak jim křivdu činím a jich věci za sebou držiem a nebude-li Pána boha a V. Mstí., že oni o spravedlivosti své přijdou etc.: v pravdě toho v paměti nemám, aby tu jaká zmínka byla o sirotcích, ale však mlčením toho slušně mi pominouti není, a v pravdě před V. Mstmi. to říci mohu, vědomím svajm netoliko sirotkuom jako počtu většímu, ale ani jednomu, abych jakou křivdu učinil, toho neviem. A rád bych to slyšal, komu, kde nebo v čem, a bude, a bude-li mi ukázáno co v tom, V. Mstí. chtěl bych na právě bajti. Ale bohdá s.e toho nebojím, aby on Podvinský ani kto jiný za pravé učiniti měl. A za to žádám, ať to ukazuje.

Též že by ryby v řekách Ké. Msti. ve dne i v noci rozličnými nástroji lapati a bíti se měly a když se mnou vo to mluvil, aby to s vědomím majm bajti mělo, že sem jemu toho zapřel a losos ten některý toliko na očistu do register snad že bych vložil etc.: za to žádám, ať najprv jest oznámeno světle, kdy sou ty ryby loveny, který čas, neb jaké a kterými to nástroji, vod koho neb v kterém místě ; bude-li mi co vědomé o tom, také V. Mstem. zprávu učiním. Než což se lososuov dotejče, k tomu se znám, že sem poručení učinil, zvěděl[i]-li by o kterém tu na Jizeře, na těch malých vodách, (jakž i prve za předešlých pánuov, tolikéž již i za držení J. Msti. Ké. toho užíváno bylo, aby jej zabili; neb z těch lososuov, kteříž tu časem jarním, když veliké vody bajvají, vajdou, žádný nezuostane, neb jakž malý příbytek vody přijde, vždycky do jiných řek cizích jdou a když se nahoru upustí, ničímž se toho neužive; než tomu se rozomí, že jest Podvinským to stížné, že se těch lososuov zhuoru nepouští až k jezu jich, aby je radši oni zbili a jich užili, nežli by k užitku Ké. Msti. přišli ; taková věc za najvětší příčinu toho jest.

Též k slovuom svajm, kteréž sem komu kdy mluvil, směl sem se beze všeho upírání znáti, nedada toho nikomu napřed.

Přitom, že bych některého toho lososa do register na očistu vložil, a jeden z souseduov turnovskajch, maje ode mne koupeny, o tom že jemu jináč oznámil, dokládaje, že ode mne to rozkázání míti musil etc.: i jestli kto pak jsa také v správách lidskajch postaven, tak se choval, že jest do register kladl, co chtěl, snad takové smýšlení i o jiném má. Strany lososa toho, kterýž ode mne ten soused maje, toho zapřel etc.: o tom jináč nesmyslím, než že sobě to smysliti musil; dokudž toho právem neučiní při tom při všem, jakž napřed dotčeno, aby to prokázal a toho souseda zejména jmenoval, a ten člověk aby před V. Msti. postaven byl.

Také jakož v jednom artikuli svém položil, že bych sobě k . . . . u na groš Ké. Msti. choval, ženu svou že sem z domu vyhnal a vypuověděl, a ona jeho že se jest dožádala, aby takovou věc od ní na V. Msti. vznesl, aby v tom opatřena byla etc.: přitom V. Msti. skuotečně ste porozoměti ráčili, kterak on již i věci cizí sobě ku pomoci, do kterýchž jemu nic není, proti mně na zvošklivení osoby mé u V. Msti., hledaje v tom lehkostí a posměchu mého, před se béře, a tak což by najhoršieho věďal, to sobě na mne neduovodně vymýšlí. Proti tomu praviem, že to všecko pravdou není.

Předkem abych já na groš J. Msti. Ké. koho chovati měl, nébrž ani osoby své nechovám. Také abych ženu svou od sebe vyhnal a vypověděl, tomu odpírám a za to žádám, ať to vedle nálezu V. Msti. i také svého vlastního podvolení pravé činí; než V. Mstem. toho dotknu, ač neznám, abych jemu tiem povinen byl, pro samo srozomění, že za pánuov předešlajch žena má sama se ode mne oddělila a vrchnosti dožádala, abych k tomu držán byl, a s ní smlouvu o ten statek učinil, jakož, pak tak se stalo skrz přáteli s vobou stran vydané. Na zámku Rohozci smlouvu se mnou jest dokonalou o všecko to učinila, kterážto smlouva kniehami městskými práva turnovského zapsána a stvrzena jest; na to peníze brala, i každého roku, což náleží, bez odporu béře, a tomu, za to mám, přes tři neděle víc není, jakž nyní na rathouze v radě opět jedny peníze na to vyzdvihla. Však přesto, poněvadž se k tomu Jan Podvinský přihlašuje, že by takové poručení o tom měl, čemu nevěřím, ani také ona. toho nepraví, aby jemu co poručiti měla mimo takovou smlouvu, leč by to ukázal - přesto -pak, chce-li mne on Jan Podvinský nebo kdo jiný z statku toho nebo čeho i jiného tu před právem viniti, má toho svobodnú vuoli, jakž o tom i Zřízení zemské v smlouvě Svatováclavské mezi stavy učiněné vyměřuje. Poněvadž jest purkrecht poplatní a pod právem tiem, chci z toho všeho práv býti. Ač by mnoho příčin dosti obšírnajch tuto o tom bylo co položiti, ale tiem V. Msti. zbytečně zaměstknati nemíním, dokudž by toho všeho, jakž napřed dotčeno, pravého neučiní.

A co se vdovy té, kteráž ještě za čeledína jest, dotýče, že by děti se mnou míti měla, při tom i jiného mnoho, což pravdou není, položiv etc.: nikdá sem tomu na odpor nevstupoval, abych s ní dětí neměl, toho ode mne žádný neslyšal, než ani tiem Janovi Podvinskému, abych se toho spravoval, povinen nejsem, neb jeho se tu nic nedotýče aniž také vrchnosti nad tiem nedrží. Než což jest mezi mnou a osobou tou bylo, taková věc J. Mstem neznámá není a na čem to dál postaveno jest, toho všeho V. Mstem. obvláštně zprávu učiním, neb on Podvinský nemaje ke mně spravedlivě jiného co za obranu v příčině této své užíti, i smyslil sobě z zlosti, beze všeho užitku svého, proti mně, což se jemu viďalo, a pro povinnost mně náležitou a opatření těch chudajch lidí, rád by se na mně vymstil, čímž by nejhoršího mohl, a smajšleje mi tudy lehkost, posměch pod jakajmikoli [příčinami] zpuosobiti. Při tom dokládaje také toho, že by kněz na kázaní o osobě mé něco mluviti i také odpuštění bráti měl, ouřad že sou s některými slovy - jakž o tom světle dotýká - ke mně od kněze choditi měli, též zase co sem jim za odpověď dal, a ona ten den, když slehla, na rynk vyšla, jiné ženy plundrujíc, pravíc, že těhotná nebyla, a potom před lidmi vomdlela etc.: tomu všemu odpírám a praviem, že toho ani jedno nejmenší věc prává není, a najvajše probuoh,prosím, ať to pravé, což tuto položil, činí.


[*] Upozornil mne na ně p. prof. dr. V. Kratochvíl, začež mu vzdávám upřímné díky.

[†] R. 1533 se připomíná Jan hamrník z Brodu, r. 1552 Šimek.

[‡] Z Radosstína, z Waczlawij.

[§] Z Radosstína, z Waczlawij.

[**] Z laucziek.

[††] Kverky = podílníký, podnikateli.

[‡‡] Správ.: Fundgrubu, místa náleziště. - Perkmejstr = horní mistr. - Propůjčka = podíl v dolech. - Látro = asi 2 3/4m.

[§§] Ort, vyměření, díl v dolech.

Poslední úpravy: duben, 2005              milan.cmelik@atlas.cz