Železnobrodský sborník, ročník I., 1923 - 24

 

Jos. LHOTA

PAMĚTI OBCE ZÁSADY

(Podle spisů J.Hrdého a vyprávění součastníků).

 

Zásada, obec na Železnobrodsku, leží v mělké kotlině náhorní pláně pod jižním svahem hory Pustiny (828 m). Patřily k ní od nepaměti až do roku 1866 osady a nyní samostatné vesnice Loužnice a Bratříkov.

Založena či zasazena byla na okraji pohraničního hvozdu v době neznámé; ale jistě pradávné, starobylým rodem Čuchů či Čouhů ze Zásady.

Bývala to původně roubená tvrz zmíněného rodu, jehož členové vynikli nejvíce za času panování Karla a Václava Lucemburka. Kolem tvrze povstala ves.

Nejznamenitější člen rodu Čuchů byl Jan Čuch ze Zásady, který pařil k nejpřednějším mílcům krále Václava IV. Byť jeho maršálkem (Vzpomeň z Palackého dějin známého sporu Jana Čucha ze Zásady s arcibiskupem o jez na Labi u Lobkovic r: 1384).

Na počátku 15. století získal rod Čuchů mimo jiné také hrad Navarov.

Ve znaku svém měli Čuchové červenobílý štít na příč ve rozdělený. Nad štítem byla helma se psem na vrcholu.

Ve válkách husitských zůstal rod Čuchů katolickým. Tím vysvětleno je zničení rodné tvrze Čuchů v Zásadě ve zmíněných bouřných, ale slavných dobách.

Od dob husitských sdílela pak obec Zásada osudy své nejprve s hradem, později se zámkem Navarovem.

Po válkách husitských hynula ponenáhlu moc i sláva a hasla památka prarodu Čuchů.

V těchto dobách však vzrůstal v Zásadě ze stavu selského nový rod vladyči, rod Jeníků ze Zásady. Praotcem rodu toho byl Petr Jeník ze Zásady. (Viz Práškových dějin města Turnova str: 159 až 162.).

Z rodu Jeníků vynikl nejvíce Jiří, který byl ve službách frýdlandského vévody Albrechta z Valdštýna. Od něho dosáhl Jiří Jeník vylepšení erbu a stavu rytířského s titulem „z Kamzíkova“.

Ve znaku svém měli Jeníci černého, vzpřímeného kamzíka v bílém poli na zelené hoře a bílého dvojocasého lva v červeném poli na zelené půdě.

Potomci rodu Jeníků žijí v Čechách podnes.

Obyvatelé Zásady hlásili se na počátku 17. století jako jinde v Čeehách většinou k české konfesi. V letech 1651 až 1653 provedl minorita páter Ondřej Ridelius z Držkova na rozkaz navarovského pána Vincenta z Lamotte (bývalého to protestanta) na kolatuře své katolickou protireformaci a to tak důkladně, že se chlubíval číslicí 1039 (což bylo číslo nemalé, vzpomeneme-li tehdejšího vylidnění Čech následkem třicetileté vojny ze 3 milionů na 804.000). Ale ještě roku 1715 uvádějí se ve zpovědních seznamech arcidiecéze pražské některé osoby ze Zásady, že nekonají svých velikonočních povinností a že jsou tudíž podezřelé z kacířství. Byli to: Jan, syn rychtáře Loumy, Václav Bruna, Bartoň Havlů a žena jeho Kateřina.

Kromě uvedených dvou rodů Čuchů a Deníků vynikla na počátku 18. věku v Zásadě občanská, ale zámožná a vážená rodina Šourků.

Předkové její pocházeli prý z panské hájovny. Později patřila rodině té privilegovaná hospoda a dědičná rychta „U Janů“ (v místech, kde je nynější pošta).

Památku svého rodu zvěčnil zde rychtář Jan Šourek, založiv a nadav za přispění ještě jiných občanů zdejší kapli roku 1749.

Od roku založení kaple až do roku 1859 hrávaly se na náspu před kaplí t. zv. pašijové hry, to jest divadelní představení o umučení Kristově. Rychtář Jan Šourek hrával v nich s oblibou Jidáše.

Roku 1770 panovala v obci a v celém okolí neúroda, z čehož vznikly drahota, hlad a nemoci. Lid živil se travou a korou se stromů a pro trochu jídla dopouštěl se krádeže i loupeže. V roce tom i mor ve zdejší obci krutě řádil.

24. a 25. března 1775 vypukla ve zdejším kraji selská bouře. Krutým poddanstvím a robotou zotročený lid doslechl, že císař Josef II. vydal patent na zrušení roboty, jehož zveřejnění panské úřednictvo odpíralo. Proto se lid srotil, táhl na Navarov a žádal direktora, aby patent přečetl. Když se mu žádaného nedostalo, řádil zběsile nejprve na zámku navarovském, později v držkovském kostele. K utišení vzpoury byli sem vysláni vojáci z Jičína.

Roku 1779 projel Zásadou císař Josef II., ohledávaje vojensky zdejší kraj a cestuje koňmo z Jilemnice přes Navarov do Liberce. Roku 1810 zřízena v Zásadě první škola, do níž chodilo žactvo nejen ze Zásady, ale i ze Zbytků, z Beranů, z Loužnice, z Bratříkova a z části Huti až do roku 1866.

V létě roku 1834 panovala ve zdejším kraji nesnesitelná vedra. Roku 1843 čítala Zásada 118 domů s 917 obyvateli.

Pro blízkost skláren v Syřišťově, to jest nynější Huti, zmohl se v Zásadě v minulém století průmysl a obchod sklářský. Zdejší zaměstnavatelé prodávali své tovary jednak jabloneckým vývozním obchodům, jednak provozovali jimi sami po cizině podomní obchod. V těch dobách cestovali mnozí do Uher, jiní do alpských zemí, jiní zase do Švédska; do Ruska, do Rumunska, do Itálie, do Francie, do Španěl a Portugalska, do Německa a Holandska, do Turecka, ba i za moře se pouštěli.

Často přiváděli si naši lidé z ciziny hosty a pak bývala v hospodě „U Janů“ společnost tak pestrá, že se u každého stolu jinou řečí mluvívalo. (Z těch časů pochází úsloví jnovesských: „Konec světa nebude, dokud nebudou v Zásadě všichni doma“).

Po válce pruskofrancouzské nastala sklářství zdejšímu tak skvělá doba, že se všechno zdejší obyvatelstvo věnovalo jen zmíněnému zaměstnání. Rolníci nařikali, že nemohou dělníky pro nemírné požadavky do práce najmouti. Ale ani všechen zdejší a okolní lid nestačil zakázky vyříditi a obchodníci naši dávali suroviny daleko do kraje (až za Paku a za Turnov) zpracovati. Mlýny přestavovány rychle na brusírny a také nové zřizovány. Mnoho peněz a lehce se vydě­lalo. Nebývalý blahobyt zmohl se v Zásadě. Žel, že lid náš blaho­bytem zpychl, draze se šatil, stal se vybíravým v jídle, holdoval častým zábavám, žil rozmařile i výstředně.

Roku 1876 postavena v Zásadě nová, na ten čas předpisům vyhovující škola trojtiřídní.

V letech 1888 a .1889 nastal náhlý, pro nás lid nepříznivý obrat ve zdejším sklářství zavedením nových sekacích strojů u některých firem v sousedním zněmčeném území. Stroje tyto zpracovaly oproti výrobě ruční mnohem větší spousty skla, čímž poklesla mzda od 1000 koralí z 28 krejcarů na šestinu. Protože strojovou výrobou zaplaven byl brzy trh, nastala nezaměstnanost a jitření lidu proti nenáviděným strojům. I vyslány nejprve prosebné, pak stížnostní deputace k okresním úřadům, později až do Vídně. Protože ani zde valně nepořídily, nastala v celém okolí v lednu 1890 všeobecná stávka. Když pak ani ta neměla žádoucího výsledku, usnesl se tehdy již hladovějící lid odčiniti sklářskou tíseň sám. Dne 29. ledna 1890 shromáždil se v Zásadě obrovský zástup nezaměstnaných dělníků ze vsi i z okolí, táhl k uvedeným brusírnám ve zněmčeném území a zde nenáviděné stroje zničil. Při pozdvižce té nastala srážka lidu s četníky, jíž padlo za oběť několik zdejších občanů. - Dne 2. února 1890 nacházela se Zásada v obleženém stavu. Celá ves v noci obklíčena vojskem. Nikdo nesměl odtud. Ze tříd zdejší školy zřízeny na rychlo vyšetřující místnosti, kam odváděni občané, aby dokazovali neúčast na zmíněné bouři lidu. Kdo nemohl nevinu svou dokázati, byl svázán a do Liberce do vazby dopraven. Známá rakouská justice, nepřející Čechům a dělnickým vrstvám lidu; odsoudila tehdy 84 dospělých lidí zdejšího kraje úhrnem na 35 let těžkého žaláře pro vzpouru. Mladiství provinilci odvedeni z trestu na 4 roky k vojsku do Uher a do Dalmácie.

Trvalo dlouho, než vylíčenou událostí pobouřená mysl našeho lidu se uklidnila. Zdá se, že teprve nový sklářský výrobek, kroužky, zaplašil mu chmuru s čel.

Roku 1900 postavena ve Zbytkách jednotřídní expositura, jež později proměněna ve školu samostatnou.

Roku 1908. lehla starobylá výsadní hospoda „U Janů“ popelem. Za ni postavena o několik kroků severněji nová výstavní budova s rozlehlým sálem a se stálým jevištěm.

Teutonská panovačnost rozpoutala v srpnu 1914 světovou válku. Přes 4 roky zuřila vzteklice válečná a působila všude dílo zkázy. jako všechny české obce, vypila tu i obec naše svůj kalich utrpení. Na 50 mužů v nejlepších letech urvala válečná saň obci naší.

Teprve 28. říjen 1918 přinesl spásu a celému národu samostatnost. Od té doby zkvétá i čilá obec naše utěšeně a spěje zajistě vstříc ještě skvělejší budoucnosti.

Poslední úpravy: březen, 2005              milan.cmelik@atlas.cz