Železnobrodský sborník, ročník I., 1923 - 24

Dr. J. V. ŠIMÁK

KDY BYLO OSÍDLENO ŽELEZNOBRODSKO?

Odpověděti na tuto otázku jest velmi nesnadno a jenom neurčitě. Pomůcky pro její řešení máme tyto

a)      polohu a plastiku půdy,

b)      nálezy starožitností, zvl. pravěkých,

c) místní jména, jež nám zachycují nejstarší historii vůbec.

Vysoká pohorská poloha, blízká pomezí, vzdálená od ústředí zemského i daleká hlavních tepen spojovacích, hlásá už sama sebou, že byla osazena mnohem později, nežli žírné roviny v podhoří na Cidlině a na Jizeře. Vlastní vodní tok krajinný, řeka, která obyčejně bývá branou života do horské pustiny, u nás se prodírá do kraje našeho divokou roklí Řík, kudy noha lidská nemohla do nedávna projíti, a opouští jej údolím u Rakous, nemnoho příhodnějším. Cesty sem vedou jen přes hřebeny a vysočiny, zmolami a roklemi, jež většinou do dnes pokrývají lesy. To vše se nehodilo za osídlení v dávné primitivní době.

Druhý doklad, jenž by prokazoval staré obývání, pravěké nálezy (sídel nebo pohřebišť) se u nás dosud neobjevily a nejspíše neob­jeví; jednotlivé kamenné nástroje nemohou rozhodovati, any byly sem zaneseny nahodilými, potulnými lovci. O střepech, které se prý někde nalezly, nesmí se souditi bez odborné prohlídky, že jsou z popelnic; mohou býti docela dobře z hrnců.

Zbývají tudíž jména pomístná. Ta lze tříditi ve skupiny a jejich číselný poměr vskutku mluví. Nejmladší jsou dojista Hamr, Hamrštejn, připomínající někdejší železářství ; poněvadž se o železe u nás praví až počátkem 16. stol. (Želez. Brod ve 14. věku slove pouze Brodem), nejsou tato jména a jejich obce starší 15 stol., patrně až z dob pohusitských.

Druhá skupina má jména svá po porostu : Bzí (po bezu), Lištné (pův. Léštné od leští), Loučky, Smrčí; i po díle v něm : Proseč, Prosička, též asi zaniklé Ryly. Náleží sem i Popelnice i zaniklé Dřevolysy, Půlečný [t. lest] Klíčný.

Po vodě sluje Kamenice (voda tekoucí z kamení, arci může „Kamenice“ i znamenati cestu kamenitou, polohu, výšinu), Loužnice (voda se táhnoucí z luhu, mokré louky), Střevelná (po rybách střevlích) ; s vodou souvisí i Brod, Brodce, Plavy ; po půdě, její jakosti, podobě, poloze: Horka, Jíloví, Skála a nejspíš i Zbiroh, obdoba to k ostrohu; Dolánky, Propastný, Záhoří, zašlé Záblatí ; Dlúhé, Veselá, Zbytky, Vrat (Vraty, bylo ve Vratích) po vchodu, bráně patrně do údolí. – Po mniších turnovských, jimž náležel, dostal ve XIV. stol. jméno les Mnichová hora, potom Mnichovka. - Po ptácích : Vranoví.

Nesnadno vysvětliti jest jméno Labe, jež však původně náleželo jen krčmě pod hradem vranovským a možná přeneseno ze středních Čech.- Hejčinec souvisí nejspíš se slovesem hejčeti,.těšiti, kolébati.- Jen Těpeře nedovedu zatím vyložiti.

Všecka ostatní jména lze odvozovati po osobách; ať už po způsobu rodovém, končící se na -ice, nebo po jednotném_ na -ov, -in, nebo jináče.

Do první řady by náležela : Alšovice, Besedice, Bohdalovice, Čížkovice, Haratice, Maršovice, Pipice, Příchovice, Račice, Šubrtovice (Šumburk) ; do druhé Bobov, Bratříkov, Dobrohostov, Držkov, Huntířov, Chlistov, Chloudov, Jirkov, Koberov, Muchov, Mukařov, Nouzov, Pelechov, Penčov, Prackov, Sněhov, Skuhrov, Splzov, Svárov, Syřišťov; Vlastiboř, Želeč, Libentin, konečně i Bohuňovsko.

Avšak ž prvních lze označiti některá za cizí aneb německá : Alšovice (Aleš = Albrecht), Maršovice (Mareš = Martin), zjevně Šubrt; rovněž Huntýř je změněné z Giinther, a též Libentin není původu slovanského.

Z ostatních pak za skutečná jména staroslovanská lze míti pouze tato : Beseda, Bohdal, Harata, Radek (ač-li není líp Račice, po racích), Dobrohost, Držek (= Držislav), Penča, Přech, Vlastibor, Želec, Bohuň (Bohuňovsko jest osada obnovená po zašlé Bohuni nebo Bohunicích, aneb osada příslušná ke statku majitele Bohuna).

Jirkov jest po Jirkovi, Jiřím, Koberov po Koberovi = Jakubovi, Mukařov po Mukarjovi, vše z dob křesťanských ; ostatní jména na –ov nezdají se býti po jménech osobních, nýbrž již po příjmeních, anebo sluly tak už polohy místní prve nežli obec vznikla, aneb konečně jsou to přezdívky. Je zjevno, že tedy opravdových jmen staroslovanských jest daleká menšina a poněvadž tato jména žila i dále až do XIV. věku, nelze z nich vyvozovati hlubší stáří jejich obcí. -- Je tedy vyloučeno že všech tří důvodů, že by Železnobrodsko náleželo k osídlení pravěkému.

Pro určení, které asi době historické lze přiřknouti osazování Brodska lze uvážiti, že sousední dvě farnosti bozkovská a rychnovská náležely již v první půli XIV. stol. cisterskému klášteru v Hradišti nad Jizerou, vsi Vranově, Sněhov, Leštné, Záblatí a snad i Mnichová hora (připomenutá již r. 1316) dominikánům v Turnově ; jižní díl s částí Kozákova již poč. XIV. století pánům z Rotštejua, Jablonec nad Nisou r. 1356 Jarkovi ze Železnice, jenž brzo poté - a tedy snad už dřív je i pánem brodským ; Semily a Sytové pánům z Lemberka, kteří již r. 1313 na Sytovém seděli. Také není bez významu, že se neobjevují na Brodsku dlouhaté táhlé vsi, jichž pole jsou rozdělena v pravidelné úzké lány, příznak to německé kolonisace XIII. věku, až na skrovné výjimky, právě u obcí oněch jmen německých.

Cisterci dostávali vskutku krajiny pusté, aby je vzdělali, neboť byli osvědčení kolonisátoři, dominikáni však přijímali už jen vsi hotové, neboť oni se polním hospodářstvím nezabývali. Klášter hradištský byl založen r. 1145, turnovský okolo r. 1250.

Z okolností tuto položených možná tedy usuzovati; arci jen pravděpodobně, nikoli s jistotou, že osídlení brodské náleží sic až době historické; ne příliš dávné, nejvýše z poslední doby staroslovanské, z konce XII. stol.

Avšak toto osídlení bylo provedeno lidmi domácími a jen zcela nepatrně, na obvodu a nejhořejších polohách se v ně vmísila i pozdější kolonisace německá. Není tím ovšem. řečeno, že všecky obce byly již tenkráte založeny; vždy je možná, že jen část jich v otevřenější končině nebo při cestách trvala drahně dřív a že ně­které povstaly ještě později, některé (na př. Příchovice) možná až v 16. století. Tuto otázku však může zodpověděti pouze podrobnější bádání místní i archivní. ­

Teprve od druhé polovice 14. století přinášejí sem nový vzruch počátky sklářství a ještě později železářství, i přirůstá i nového obyvatelstva ; skláři i horníci ovšem ještě tehdáž převahou bývali Němci. Nejspíše tento hlubší styk s horami dal teprve vznik trvalým cestám, jedné od Brodu k Držkovu a dále k Vysokému, druhé k Semilům, třetí k Turnovu; při nich nejspíše vznikly Strážníky a Varty, sotva dřív.

Nicméně krajina neměla dlouho svého ústředí, neboť ho nepotřebovala. Nemělať jednoty, náležíc z dílu církvi, z dílu vrchnostem několika, ale vždy sídlícím jinde, v Železnici, v Sytovém, na Štěpanicích. Teprve když se rod Železnických rozdělil a veliké zboží rozdrobilo mezi několik osob, objevuje se nutnost, aby tyto oddělené kusy měly své nové správní středisko, kam by se obracely ve svých potřebách právních i hospodářských. A tak vzniká počátkem druhé půle XIV. stol. v B r o d ě nové sídlo vrchnosti (n e n í jisto, bylo-li tvrzí, stačil pouhý dvorec) a páni Železničtí přijímají na čas i přídomek z Brodu. Ale již r. 1386 prodali Brodsko štěpanickým Valdštejnům.

Domnívám se (ač není na to dokladu), že v tento čas 1356­1386 vysazen byl Brod z vesnice na městečko, arci nepatrné, neb že aspoň obdržel počátky trhů. Vede k tomu okolnost ta, že když vzniklo samostatné panství, pán se vždy snažil dáti mu hospodářské, obchodní ohnisko ; právě asi v ten čas z podobných příčin také povstávají města Jilemnice, Vysoké, Libštát i Semily. '

Ovšem výslovně se o městečku mluví až r. 1501, kdy mu král Vladislav jeho práva p o t v r d i 1 ; udělení tedy předcházelo. Aby potvrzoval, co sám udělil, je sotva myslitelno, tím se posunuje doba povýšeni před r. 14?I. Jenže před tou dobou zase nebyl Brod středem samostatného zboží, nebol' náležel k panství Maloskalskému, jež mělo svůj hospodářský střed v městě Turnově, i nebylo potřebí nového druhého. A tak se dostáváme nazpět až před rok 1425, kdy se poprve jmenuje panství Skalské (jež teprve tehda vznikalo ze zabraných statků duchovenských), tedy ne již daleko od zmíněné doby vlády rodu Železnického.

Důvod však této mé domněnky jest ještě jiný, z erbu městského, jejž také sic známe až z r. 1501. Je štít modrý, v něm stříbrná hradba, otevřené brány a nad ní věž, vpravo věže menší, • štítek s erbem království českého, vlevo podobný stříbrný a v něm černý pták roz- křídlený. - Bývalo zvykem, že v takovýchto štítcích se zachovávala upomínka vrchnosti, pod níž městské právo obec obdržela ; tak mají N. Benátky nad znamením města štítek s třemi vinnými listy pánů z Dražíc a v bráně erb pánů z Kunvaldu, Sobotka erby pp. z Šelmberka a z Lobkovic, Zákupy erb berkovský, Jablonná erb lemberský

Jičín erb vartmberský atd. Avšak Brod před r. 1501 nepatřil než dvěma rodinám, valdštejnské a železnické. I je na snadě výklad, že i jejich erby jsou položeny na štít městský, jenže se snad z ne­vědomosti stal zmatek jednak v barvách (měl by býti modrý lev ve zlatém poli, a je to spíš tedy erb valdštejnský nežli český, pro jehož udělení nevidíme podstatné příčiny), jednak ve tvaru ptáka ve štítku druhém. Který to je vlastně pták, nikde není řečeno ; co se o něm nyní píše, je novodobý výklad obrázku, jenž se zachoval pouze v drobničkých rozměrech staré pečeti, a tedy velmi nezřetelně; Fr. Mizera vidí v něm gryfa, dr. Aug. Sedláček havrana. Po mém mínění však docela dobře lze vykládati podobu tu n a or1ici jednohlavou, jižto černou v po1i stříbrném právě nosili Železničtí.

Možná si tudíž představiti, že jejich zásluhou se Brodu dostalo povýšení i dán jejich erb z vděku do městského štítu; když pak za vrchnosti valdštejnské právo městečku bylo potvrzováno, přibyl erb druhý, valdštejnský.

Ovšem všechen můj výklad spočívá pouze na dohadech a domněnkách. Ale když nemáme vůbec pramenů jistých, nutno se spokojiti aspoň zdáním, jež se jeví nejbližší pravdě. Mám za to, že nejdu po cestě nepravé.

Poslední úpravy: březen, 2005              milan.cmelik@atlas.cz