Železnobrodský sborník, ročník I., 1923 - 24

LADISLAV PEKL

KRONIKA ŽELEZNÉHO BRODU

 

Kroniku města Železného Brodu založil Josef Umlauf, pensionovaný kapitán dělostřelectva, rodák železnobrodský. Strýc jeho byl v Železném Brodě lékařem. Kronika začata byla 30. května 1848 za panování císaře Ferdinanda, na sklonku vrchnostování hraběte Františka z Desfours-Walderode a úřadování rohozeckého vrchního Josefa Volšána a purkmistra železnobrodského Antonína Commersiho v domě Josefa Ferdinanda Ringhoffera, kupce, městského výbora, setníka a velitele železnobrodské národní obrany.

Na první list napsal vlastnoručně Dr. Frant. Lad. Rieger : „Pracuj každý s chutí úsilovnou na národa roli dědičné, cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou.

Tato slova Kolárova, co vštup do této pamětní knihy, šlechetným přičiněním p. setníka Umlaufa, přítele mého, povstalé, zapsal Dr. Frant. Lad. Rieger, někdy poslanec okresu železnobrodského na ústavodárném sněmě. V Železném Brodě 18. září 1851„.

Kroniku počíná Josef Umlauf stručnými obsahy privilegií, Železnému Brodu udělenými.

První privilegium jest od císaře Karla VI. z 3. dubna 1732. Jím potvrzuje se privilegium od císaře Leopolda z 27. září 1695 na tři výroční trhy čili jarmarky po 8 dní každý trvající a též na týdenní trh úterní. Jest psáno v jazyku českém a zmiňuje se o dvojím vzbouření městečka Železného Brodu v dobách válečných a o rozptýlení obyvatelstva. Druhé privilegium jest od císařovny Marie Terezie z 16. února 1750 a obsahuje potvrzení privilegií císaře Leopolda a Karla VI. o třech výročních trzích a o trhu týdenním. Psáno je česky.

Třetí privilegium jest v jazyce německém od císaře Josefa II. z 11. července 1783. Potvrzují se jím předešlá privilegia a Železný Brod jmenuje se již v něm městem ochranopoddaným a nikoli městečkem jako v privilegiích dřívějších.

Čtvrté privilegium jest v jazyce německém od císaře Františka I. ze 16: května 1793. Potvrzuje privilegia dřívější jakož i privilegium od hraběte Karla Josefa Desfoursa, kterým jest obyvatelstvo jemu dědičně poddaného města Železného Brodu osvobozeno od roboty, což potvrzeno krajskou komisí dne 2. října 1777. Páté vrchnostenské privilegium jest v jazyce německém od hraběte Karla Josefa Desfoursa na Hrubém Rohozci ze dne 30. dubna 1734. Obsahuje osvobození města od roboty a potvrzení krajské komise, jak uvedeno v privilegiu předcházejícím.

Všechna tato privilegia psána jsou na pergamenu a opatřena vysutými pečeťmi v kapsulích. Dále Josef Umlauf v kronice vypravuje o založení města Železného Brodu, o jeho držitelích, zvláště podrobně o poslední vrchnosti hruborohozecké, hrabatech DesfoursWalderode a o dějinách českých vůbec do roku 1852.

V psaní dějin města Železného Brodu až do r. 1855. pokračoval kupec železnobrodský J. F. Ringhoffer, od r. 1856 do r. 1864 učitel Josef Šimon a dějiny od r. 1865 do r. 1866 do kroniky napsal učitel Emil Kalfus. Záznamy posledních tří kronikářů nečiní však dohromady ani desetinu toho, co napsal do kroniky Josef Umlauf, který vykonal práci velikou z vlasteneckého nadšení a z lásky ke svému rodišti.

O jeho opravdovém vlastenectví svědčí stať, kterou o sobě do kroniky napsal, a jež zní:

„Roku 1840 vrátil jsem se z Itálie (byl zde na vojenském tažení povýšen na poručíka) do své milé, drahé vlasti a vzav si čtyřnedělní dovolenou navštívil jsem v Železném Brodě své rodiče, jež jsem 12 let neviděl. Nalezl jsem však zde ubohou matku docela osleplou. A tak radost ze spatření rodiště milého ztrpčena byla smutkem nad matkou, zraku zbavenou. Kdo jsi nikdy své rodiště a vlast nebyl opustit, nepojmeš toho nesmírně radostného pohnutí srdce, procítěného tím, kdo se vrací po dlouhých letech zase do vlasti drahé. V dálce teprve stává se citlivému člověku vlast jeho věcí svatou, milovanou a nad mnohé věci žádoucí. V italské armádě toužili Slované více po vlasti své nežli Němci a mezi Slovany nejvíce Čechové. Nyní byla Praha mým stanovištěm a z vlasti již probuzené k životu těšil jsem se nad míru.“

Vděčná paměť budiž zachována tomuto zasloužilému rodáku železnobrodskému!

Poslední úpravy: duben, 2005              milan.cmelik@atlas.cz