Železnobrodský sborník, ročník I., 1923 - 24

 

ADOLF DOLENSKÝ

J I R K 0 V.

Popis z let osmdesátých minulého věku.

Ves Jirkov leží v severní části soudního okresu železnobrodského pod návrším „u Borovice.“

Výška návrší onoho jest 599 m nad mořem, takže po Kozákově náleží mezi nejvyšší kopce prvního hřebene hor Jizerských. Do Žel. Brodu jest asi půl hodiny, naopak z Brodu do Jirkova malá hodina.

Původ Jirkova zapleten jest do mnohých pověstí a povídek, založených na různém výkladě jména osady. Ze všech budiž uvedena pouze jedna, která se nalézá v osmistránkové brožurce „Památnosti města Železného Brodu od roku 1213“ (sic) a kterou „do tisku uvedl“ Josef Ter, známý skladatel rozmanitých písniček jarmarečních.

Tištěna jsouc frakturou u j. Zwikla v Mladé Boleslavi (kdy, nepovídá se) nákladem dotčeného J. Tera, má v čele tento mnohoslibný nápis

„Popis tento o městě Železném Brodě nalezen byl mezi starými spisy od Viléma z Ratiboře a od něho samého v Navarově přepsán“. Avšak nic starého neobsahuje tento „starý spis“, leda dobrácký nesmysl š podrobnostmi historickými podle způsobu Hájkova.

Úvodní píseň počíná obyčejnou už apostrofou:

Pozastavte se, vlastenci, poslyšte v této době !

Něco Vám chci vypravovat o tom Železném Brodě.

V paměti se nám nesnáší, o tom jsme nevěděli,

co nám naši praotcové do kněh zaznamenali.

Avšak v třináctém (sic) století po Kristu narození

co se v Brodě přihodilo, zprávy jsme obdrželi,

o mnohých osadách, městech, odkud počátek mají,

jak před roky Železný Brod bývalo město slavné . . .

A tak dále. Konečně čtrnáctá a poslední sloka zní

Ty vesnice blíže Brodu odkud počátek vzaly,

zanechávám všem čtenářům v té historii malí.

Srdce se div nerozpukne nad našima praotci,

co musili vytrpěti ! Chraň nás Bůh všemohoucí !

Nyní následuje „Popsání polohy Železného Brodu“, obsahující všecky slibované „památnosti.“ Pisateli šlo jen o to, aby mermomocí oslavil minulost Železného Brodu, jakož aby naznačil původ všech vesnic okolních a vznik jich jmen. Železný Brod podle všeho byl už ve třináctém věku dle velikostí po Praze třetí, ne-li druhé místo v Čechách a v jeho sousedství byly prý znamenité doly „na mosaz“(t)

Nám ovšem zdá se, ano jisto jest, že Železný Brod nikdy nebyl místem tak důležitým v krkonošském podhoří jako právě ve věku našem. Žádné tištěné zprávy aniž památky v blízkých archivech farních a dominiálních nevědí o něm něco zvláště důležitého, aspoň žádné věrohodné zprávy; podvržených a nesmyslných ovšem jest hojnost.

Protož ani zmínka o Jirkově na konci dotčené brožurky není asi založena na pravdě a naivnost její pozná každý už ze znění.

Praviť se tam:

V roku 1391 mezi Navarovem a Brodem stála velká borovice, počítala se na 18 sáhů. Při té borovici se našla tři těla neporušená, která do Prahy odvezena byla. To našel Jirka, syn z Brodu, dva mužští a jedna ženská. Na tom pak místě stála kaplička a vždy se Jirkova jmenovala. Potom roku 1395 při té kapličce domek byl vystavěn, v němž jeden uhlíř, Franc z Račic, ostával. Rodič byl z Rotštejna, katolík. Tu uhlíř jako poustevník tuhý život vedl a zahrádku při té kapli měl, kde až podnes tělo jeho odpočívá, které jeho bratr, jenž dále v pravo v lese u cesty od Navarova ke Brodu při jedné uhelně barák vystavěný měl, svého bratra v té zahradě pochoval protože v Brodě byli husité.“ -

Jakož neupíráme Železnému Brodu důležitosti a práv, jakými honosila se i jiná poddanská městečka v Čechách, nemůžeme ovšem dementovati ani zprávy o dotčených uhlířích. Avšak jistého to nic není.

Zdá se nám, že podnět k založení Jirkova byl asi týž jako u ostatních vesnic v okolí, - mýtění lesův a uhlířství; nebo pro jiné poklady lidé asi sotva prvotně zakládali sídla uprostřed lesův a na půdě tak bídné. Jirkov a blízká Střevelná ještě na počátku tohoto věku (19.) vězely skoro úplně (aspoň k severní straně) v dospělém lese, po němž pouze jmenovaná borovice z „r. 1391 „, zůstala. Starý tento strom, jehož mládí ovšem nikdo zdejší nepamatuje, nese skřínku se soškou Panny Marie, ale schází už vůčihledě.

Jsa však důležitým nejen v zimě jako ukazovatel poutníkům na zaváté cestě, nýbrž i památností svého stáří, bude zajisté nahrazen borovicí novou, až zub času dokončí na něm zkázonosné dílo.

Jirkov bezpochyby nese jméno svého zakladatele, totiž prvého osadníka. Dotčená „Jirkova kaplička“ u borovice byla možná kaplička „rytíře božího“, sv. Jiří, kterouž založil některý pán hradu navarovského nebo skalského. Ale vším způsobem Jirkov jest osada stará. Ode dávna připomíná se Jirkov spolu s Radčicemi, Malou a Velkou či Hrubou Horkou, Spálovem s hamrem (bedkovickým) a Bytouchovem v majetku pánů maloskalských, jakožto osady celé; Střevelná patřila jim toliko z části - kam ostatek náležel, nevíme.

A jako střídali se páni na Skalách, tou měrou i Jirkov měnil majitele. Panství skalské (Malá Skála, někdy Skály nad Jizerou, též Skála Vartenberská) původně držel rod Vartenberský, sídlící na blízkém hradě Vranově. Když tento zanikl, vystavěli Valdštejnové, - nástupci Vartenberků, zámek maloskalský během 15. věku, který stával tam, kde vedle nynějšího zámku je skleník.

Avšak opět Skály dostaly se Vartenberkům. Roku 1538 v pondělí: po neděli, která slove Oculi, v den památný vtělení Pána Krista (25. března) pan Karel Felix z Valdštejna prodal panství Skály se všemi poddanými vesnicemi panu Janu z Vartenberka na Zvířeticích za 8500 kop grošů pražských.

Roku 1547 padly Skály s uvedenými osadami pro odboj svého pána, pana Adama z Vartenberka, ke komoře královské, ale r. 155T pan Adam z Vartenberka koupil Skály s příslušnými osadami od císaře Ferdinanda I. opět.

Za času Karla z Vartenberka na Skalách patřily Jirkov a Střevelná k rychtě železnobrodské a dle počtu poplatníků Jirkov měl tehdáž devět domů, Střevelná sedm.

Roku 1615 dne 30. m. března koupil Skály pan Albrecht Jan ze Smiřic a připojil Radčice, Jirkov, Střevelnou, Velkou i Malou Horku,. Spálov a Bytouchov k Semilům, které tehdáž náležely Smiřickým a od té doby Jirkov zůstal pddaným vrchnosti semilské.

Panství maloskalské r. 1643 darováno bylo Mikuláši, hraběti Desfoursovi a potomci tohoto, vystavěvše na počátku 19. stol. nynější zámek, prodali panství Zachariáši Römischovi. Nyní (1880) Malá Skála patří manželům Oppenheimrovým.

Na dobu tělesné poroby dosud mnohý starý osadník se pamatuje,. jakož vůbec mnoho historek i zde odehrává se v čase neblahého panování vrchnostenských úředníků.

Avšak ty tam jsou časy, kdy ubozí „horští sedláci“ byli nuceni robotovati, sami skoro výživy nemajíce -- kdy bylo jim platiti za to,. když kdo se zdržoval na cizím panství, a podobné slasti. Nová doba (1848) zbavila osadníky i poddanské povinnosti platiti t. zv. svatojirskou a svatohavelskou činži, platiti z učedníkův, odváděti desátky, drůbež atd.

Svoboda zavládla a blahobyt začal aspoň usmívati se i na bídné podhoří. -

I zhouba válek často až do zdejších lesův a hor zasáhala. Jirkov byl svědkem několika válečných tažení.

Roku 1469 bralo se tudy vojsko Jiřího z Poděbrad dobývat hradu Navarova. A zajisté i Švédové zavadili o Jirkov, když r. 1643 poplenili. Navarov i Železný Brod. Roku 1775 táhli přes Jirkov povstalci od Navarova do Železného Brodu. Roku 1866 část Prušáků tudy se kradla k Žel. Brodu, vyhýbajíc se roklinám z opatrnosti před vojském rakouským. Z doby válek husitských nenašli jsme o Jirkově nebo nejbližším okolí žádné patrnější zmínky.

V minulém čísle zmíněná brožurka ovšem o husitech v Brodě je dosti hovorná.

Historie nejnovější podává nemnoho zajímavých zpráv o horské vesnici Jirkově a pro nedostatek pramenů bude nám přestati na pouhých údajích a číslech lokální statistiky.

Před časem byl Jirkov střediskem obecní správy skoro všech vesnic nad Žel. Brodem mezi potokem Žernovníkem a říčkou Kamenicí až k Jílovu a Loužnici.

Obyvatelé vsi Kamenice dosud říkají Jirkovu „na rychtě“ a obyvatelům tamním „rychtáci“. Obsahovala tedy jirkovská rychta vesnice Jirkov, Střevelnou, Radčice, Hrubou Horku, Malou Horku a Kamenici. Později asi se Kamenice odloučila od ostatních a zbylé vesnice tvořily potom katastrální obec Jirkov.

Než ani tento svazek nepřetrval a z jedné povstaly dvě katastrální obce: Jirkov s Radčicemi a Hrubá Horka s Malou Horkou a se Střevelnou. Osada Jirkov skládá se z vlastní vesnice a několika samot, jako jest Vélův mlýn na potoce Žernovníku při silnici z Brodu k Tanvaldu a k Jablonci, a potom ze skupiny stavení, která se rozkládají podél radčického potoka od silnice až k Radčicům. Stavení tato jmenují se vůbec „v rokli“ a dělí se ještě na několik menších skupin, jako „Houšť“, „u Macků“ a stavení „pod Radčicemi“.

I vlastní vesnice má dvě části, jež spolu však souvisí: stavení skupená kolem návsi a tak zvaná Dráha, několik to baráků postavených na způsob ulice podél cesty, jež vede od stavení „u Samků“ do polí směrem k Radčicům.

Všech čísel popisných jest 75, mezi nimiž 2 spáleniště. Obyvatelů přítomných dle popisu z r. 1880 bylo 563. Přímých daní v místní obci Jirkově platí se as 373 zl. 75 kr. Veškerá výměra dílců pozemkových páčí se na 737 jiter 794 sáhy, úhrn dílců stavebních jsou 4 jitra 1208 sáhů.

Půda kolem Jirkova je celkem neúrodná; lepší je stranou k Brodu, horší k severu a k východu. Hlavní překážkou rolničení u Jirkova jest nedostatek luk. Vrstva ornice je velmi slabá. Nejhubenější a nejkamenitější je půda na Samkově vršku, kolem něho, u Borovice a za Vrchy u háje. Pod ornicí leží silná vrstva břidlice a břidlicový okršlek prostírá se od Hrubé Horky na sever za Radčice a k Jílovu, od Těpeř pak až za Střevelnou na východ, takže Jirkov leží skoro uprostřed.

Jako luk i lesů je málo a co je, ubývá stále. Polní hospodářství I skoro vůbec považuje se tu za vedlejší výživu. Z plodin polních  pěstují se brambory, oves, žito a zelí. Někdo seje i ječmen a jarní pšenici. Pro píci seje se jetel, směska anebo vikev. Mezi zelí sázejí zde bílou řepu, zvanou dumlíky. Z ovoce daří se ořechy, jablka, hrušky a třešně. Višně nikdo nepěstuje, švestky obyčejně zakrní a víno skoro nikdy neuzraje.

Většina obyvatelů hledá výživy v obchodě a průmyslu. Obchod býval před časem znamenitý. Kdežto veškerý výdělek tenkráte spočíval toliko na přástvě, vydávali se skoro všichni otcové rodin „do světa“ se skřínkou na zádech za podomním obchodem a vykládali své zboží i na trzích. Bývalo to t. zv. galanterní zboží, či jak se tu říká „galanterid“. Nyní, když v každém městečku je několik usadilých obchodníků, obchod podomní valně ochabl. Obchodníci se zlatým zbožím a vůbec se skvosty vymizeli načisto. Jen několik kramářů z Jirkova dosud jezdí v Čechách, na Moravě i ve Slezsku po výročních trzích, přestávajíce obyčejně na zmíněné „galantérii“,zboží to pasířském a skleněném a na „vlně“, totiž zboží punčochářském. Občas vydá- vali se také někteří s hudbou do Ruska nebo s flašinetem do Uhe avšak z Jirkova nyní skoro nikdo takové výživy si nehledí.

Nejdůležitější pramen výdělku je skelný průmysl. Není snad v jiné horské vsi tolik obchodníků se sklem jako v Jirkově, a ti zaměstnávají skoro všecko zdejší obyvatelstvo výrobou černých skleněných korálek. Málo sice je těch, kteří sklo sekají, avšak brusičů je několik v každém staveni.

Druhé hlavní zřídlo výživy zdejšího lidu je dobývání břidlice. Kolem Jirkova nachází se nejlepší česká břidlice ke krytí střech a břidlicové lomy jsou útočištěm skoro všech, kdo nebrousíce skla, jiných výdělků nemají. U Jirkova také, tušíme, byl otevřen první břidlicový lom ve zdejší krajině a to na „Janečkově statku asi r. 1840, první pionýr v tomto oboru byl jakýsi Buchar. Nejvýnosnější lom u Jirkova v novějším čase byl lom Jáchyma Klikorky za Vrchy u cesty do Jílova. Nyní je majetkem p. Josefa Šilhána -v Jirkově, ale bude brzy vyčerpán. Nejčistší zelená břidlice dobývala se v t. zv. Kopalčině lomě u obecních pozemků, ten však již zašel. Veliký a hluboký je lom Frant. Šilhána ua Lufinkově pozemku. Jiné menší lomy jsou na obecních pozemcích, na jižním svahu Samkova kopce a „v Borovíčku“. Ze všeho toho jest patrno, že většina lidí, kteří nejsou majiteli obchodu, nebo lomu, živí se prací nádenickou.

Řemeslům se valně nedaří, neboť vyučení mladíci, usadí-li se doma obyčejně oddají se brzy broušení skla.

Lid zdejší vůbec jeví velkou přičinlivost, ale máme-li pravdu pověděti - jen v čas nouze. Jsou-li výdělky větší, více se utrácí a málo kdo zachová co na dobu nouze. Pravá slovanská letora. Zpěv, hudbu a tanec milují náruživě. Bohužel u mládeže jeví se lehko-myslnost stále větší. Hazardní hry, zvláště v karty, jsou zálibou vše-obecnou. Naproti tomu vynikají obyvatelé Jirkova úslužností k cizincům a jakousi samorostlou uhlazeností, což pochází asi odtud, že jako obchodníci a pokrývači břidlicí často s cizími lidmi se stýkají. Rovněž jeví vzácné schopnosti k obchodu a hudbě.

Zvláštních památností Jirkov nemá, kromě snad své staré borovice. Pod vesnicí u cesty z Brodu stávala socha sv. Jana Nepomuckého, která byla postavena podle výpovědí starých lidí, asi brzo potom, když Jan Nepomucký prohlášen byl svatým. R. 1882 zničil ji hrom a zkazil i dva vysoké topoly, jež u ní stály. Roku 1884 byla postavena nová socha z dílny Petřinovy ze Semil nákladem obce jirkovské.

Pěkná nová školní budova byla dostavěna nákladem téže obce s příspěvkem zemským r. 1882 a vyniká nad ostatní domy jako palác.

Poslední úpravy: březen, 2005              milan.cmelik@atlas.cz