Železnobrodský sborník, ročník I., 1923 - 24

FR. MIZERA

DĚJINY DRÁHY PARDUBICE-LIBEREC

 

Trať tato zvána byla dříve též: Jihosevero-německá spojovací, poněvadž hlavním účelem jejím bylo spojiti Němce rakouské se říšskými. Postavena byla v letech 1855-58. Byla to dráha nejnákladnější v Čechách, probíhající krajinami kopcovitými, kde bylo třeba postaviti mnoho tunelů, mostů, zatáček a pod. Pravdou jest, že Němci severní a jižní potřebovali již dávno spojení železnou drahou, ale při tehdejším směru politickém bylo také třeba, aby krajiny české nemohly tím příliš získati. Proto byla dráha vedena více při severovýchodních hranicích českých, kde tehdáž nebylo větších průmyslových měst a vsí a kde zejména vodní síla nebyla buď vůbec nebo jen málo využitkována.

Na to ovšem málokdo pomyslil; že takovým projektem získají horské krajiny české i německé, že povznesou se hmotně a že se tím položí základ k velikému rozvoji průmyslovému v horním Pojizeří i Polabí.

Státní smlouvou ze dne 24. dubna 1853 ujednaly vláda rakouská a saská provésti dráhu, jež měla vésti ze Žitavy do Liberce. Se strany saské utvořilo se r. 1854 komité, které připravovalo založení akciové společnosti za tímto účelem a rakouská vláda měla tuto linii provésti v zájmech severovýchodních krajů českých. Tato část Čech, zejména kraj boleslavský, jičínský a královéhradecký, neměla dosud dráhy, ačkoli právě. tam byla nejprůmyslovější místa celé země v nejbližším sousedství. Uhlí továrnám potřebné přiváželo se ze Saska a Pruského Slezska, neboť uhlí žacléřské a svátoňovické v nejbližších dolech následkem špatného obchodního spojení přišlo dráže než uhlí cízí. Dopravní výlohy za zboží z Rumunska do Prahy byly, jak tehdáž oficiosní časopisy zjistily, jenom nepatrně nižší než z Londýna do Prahy. Dosud do r. 1855 Liberec, nejvýznamnější středisko průmyslové v severových. Čechách, déle než po 15 let marně se ucházel o připojení na některou dráhu.

Když zákon o koncesi ke stavbě dráhy z Liberce do Pardubic nabyl nejvyššího schválení, utvořilo se ihned komité z průmyslníků Jana Liebiga, Vojtěcha Lanny a bratří Kleinů, které plán této dráhy přijalo. Potřebné povolení ku předchozím pracím bylo uděleno 4. února 1855 a prováděno šetření na 5 variant. Dva projekty byly brzy z programu vypuštěny (připojení na státní Bránu u Peček a Přelouče), později zamítnuty projekty přes Turnov, Jičín a Hořice, pak přes Jablonec nad Nisou.

Dne 22. dubna konalo se v Hostinném shromáždění četných zájemníků,. ve kterém spisovatel Uffo Horn plamennou řečí dokazoval důležitost dráhy Krkonošemi. Tam zvoleno komité s hrabětem Arnoštem , Harrachem v čele, jež převzalo úlohu předložiti vládě petici o usku- tečnění této dráhy. Za příznivých podmínek získalo pak nové komité (kníže Kamil Rohan, hrabě Zdeněk Harrach, Bedřich Zdekauer z Treutonu a j.) koncesi z 15. června 1856 pro dráhu z Liberce do Pardubic s odbočkou z Jaroměře do Svatoňovic. Stát zaručil úroky a amortisaci skutečného nákladu, jehož normální výše stanovena na 18 mil. zl. konv. měny. Stanovy akciové společnosti „C. k. privil. Jihoseveroněmecká spoj. dráha“ vzaty na vědomí 5. června 1856. Kapitál společnosti stanoven na 15 milionů zl. v akciích po 200 zl. Zakladatelé zvolili pak správní radu, která zvolila předsedou hraběte Harracha. místopředsedou Alex. Schoelera a ředitelství (ředitel Jan Liebig, inspektor Jos. Schebek a člen ředitelstva dr. G. R. Gross). Provedení stavby zadáno bratřím Kleinům, Fr. Kleinovi a Vojt. Lannovi za paušální obnos 9,089.550 zl. a odbočky v obnosu 1,792.495 zl. Bratří Kleinové převzali též dodávku kolejí, jichž náklad nebyl do sumy uvedené dříve pojat.

První rýpnutí lopatou stalo se v Liberci dne 18. srpna, v Pardubicích dne 22. září a na místě nádraží v Liberci dne 13. října 1856.Počasí bylo příznivé a počet 17.000 dělníků umožnil, že trať Pardubice - Josefov byla záhy dokonána, a dne 4. listopadu 1857 byl na této části trati, dne 1. prosince na části Horka - Turnov provoz zahájen. Otevření celé linie stalo se dne 1. května 1859. První lokomotiva, která naším okolím již dne 21. října 1858 dopoledne projížděla, měla název „Semily“. Otevření dráhy bylo přítomno nesčetné množství obecenstva.

Dráha má úhrnnou délku 195'5 km (Pardubice - Josefov 39,6, Josefov - Horka 37.6, Horka - Turnov 45,6, Turnov - Liberec 36,3, Josefov - Svatoňovice 35,4), Později byla k této dráze připojena odbočka Žel. Brod - Tanvald.

Za války rakousko - pruské r. 1866 zmocnili se této dráhy Prusové a používali jí ke své potřebě. Na nádraží v Semilech a Žel. Brodě bylo ubytováno více mužů pruského vojska ke střežení dráhy. Prusové jezdili po dráze svými vlaky. Denně přiváželi od Liberce nové posily, nebo odváželi zajaté a kořist (dobytek, obilí a j.). Na nádraží v Semilech bydlel též pruský general Gudenus.

V Žel. Brodě byl tehdáž přednostou dráhy F. Vochoč, známý vlastenec a trpitel z roku 1848 (byl vězněn řadu let na Špilberku). Ten odepřel rozhodně vstoupiti do služeb pruských, začež opět trpěl. (Syn jeho Otakar znám jest spisem „V drápech“ ze žalářů rakouských).

 

Poslední úpravy: duben, 2005              milan.cmelik@atlas.cz