Železnobrodský sborník, ročník I., 1923 - 24

Jos. Drbohlav

ANTAL STAŠEK

K jeho 80. narozeninám.

 

......Jenom povinni hold veliké; životní práci vzdáváme, otvíráme-li Sborník jubilejní vzpomínkou na svého vzácného krajana, básníka, spisovatele a politika A n t a l a S t a š k a. Jeho zásluhy o písemnictví, n rodný kraj, o modravé hory pojizerské a všechen lid tu v nemalých strastech žijící, ba o náš milý národ, jeho svobodu a republiku jsou nemalé.

Náš stařičký osmdesátiletý oslavenec slove vlastním jménem Antonín Zeman. Narodil se dne 22. července 1843 v horské vísce Stanově u Vysokého z rodiny selské, avšak neobyčejně uvědomělé a národně cítící. Vlastností tou skvěli se naši horalé vysočtí od pradávna. Statku Zemanově přezdívali sousedé „u Stašků“, snad podle dřívějších majitelů; odtud jeho jméno spisovatelské. - Vzdělával se na gymnasiu v Jičíně a což zvláštního, také v polském Krakově. Potom studoval práva na německé universitě v Praze a zase v Krakově, kdež na 23 letech stal se doktorem práv. Rychlý postup ve studiích svědčí jak o jeho velikém nadání, tak i o vzácné píli.

V Jičíně byl žákem vlasteneckého ředitele Františka Šíra. Poznal tam jednak útisk národa tehdejší vládou rakouskou, jednak i vznik novočeského ducha vlasteneckého a tomu zůstal věren do dnes. Rovněž Poláky si zamilovat a dobrovolně zúčastnil se roku 1863 jejich povstání proti Rusku.

Po studiích pobyl nějaký čas v Kolíně, v Roudnici, také rok v Petrohradě, až roku 1878 otevřel vlastní advokátní kancelář v Semilech. Tam vytrval až do roku 1913. Nyní žije v soukromí v Krči u Prahy.

Jako mladý básník vystoupil poprvé v „Květech“ roku 1865 s drobnými veršovanými povídkami a s překladem z Viktora Huga. Větší jeho básně jsou: „Václav“, „Běla“, „Kralovrah,“ „Jeremia“, „Synové smutku“, „Vichrové“, „Král Juan“ a jiné.. Vyšly ve dvou svazcích s titulem „Básně I. a II.“ V Poetických besedách vydal veršované povídky „Z doby táborů“. Od roku 1874 počal psáti též prosou a to stati o polském a ruském písemnictví a četné romány ze života pojizerského lidu. Nejvýše se cení „Nedokončený obraz“, kterýž sám Neruda kladl vedle „Babičky“ od Boženy Němcové; potom „V temných vírech“, dále „Blouznivci našich hor“; v nichž zachycuje řadu postav venkovských a kterýžto název stal se okřídle­ným slovem, po všem národě. O zápase českých menšin dočítáme se v pěkném románě „Na rozhraní „, jenž byl poctěn cenou České Akademie v Praze. V Ottově Laciné knihovně vyšlo „Bohatství“ a ;,Otřelá kolečka“. V časopise Zvon uveřejnil román „Stíny minulosti“. V oboru písemnictví dramatického sepsal „Smlouvu s lichvářem“ a přeložit některé kusy z polštiny; z němčiny jest od něho překlad Hauptmanovy hry „Forman Henčl“.

Věnoval se též zájmům veřejným, Zasedal v zastupitelských sborech města i okresu semilského a mnohou radou přispěl k rozvoji a pokroku svého okolí.

V letech devadesátých byl poslancem za skupinu měst: Sobotka­Lomnice - Nová Paka na sněmu království Českého.

Za světové války účastnil se činně našeho odboje proti Rakousku a roku 1918 po převratě zasedal v revolučním Národním shromážděni. Odborné posudky jeho prací uznávají, že svým bystrým smyslem

pozorovacím pronikl, vycítil duši a srdce našich horalů nejlépe. Jeho romány jsou práce pravdivé a zdařilé a budou vždy vzácným dokladem o poměrech a kulturním životě na konci 19. století:

Staškovo místo jako pravého horala bylo vždy na straně práva, spravedlnosti a pokroku. Ujímal se vždy českého lidu dělného, studoval jeho spiritismus i poměry národnostní a hospodářské. Z krajinných pamětí uvádíme, že zastal se obce Rybnic, když její jméno hanobil německý učitel z Jizerodolí.

Přejeme stařičkému jubilantovi, aby se dočekal splnění všech svých krásných ideálů; za něž od mlada bojoval.

 

ANTAL STAŠEK:

VY HORY MODRAVÉ . . .[1]

 

Vy hory, hory modravé,

co zdaleka mne pudí k vám?

Je .klid a mír to přítulný,

jenž dechem luzným vane tam?

Já vracím se k vám z ciziny,

mne srdce táhne, klidu nedá

a jako ptáče uštvané

skrýš tichou mezi vámi hledá.

 

Vy hory, hory modravé,

já ssaji dech váš v duši svou

a každým vonným vanutím

má ňadra mocněji se dmou.

Vy zas mne touhou plníte,

mně svět se míhá kouzlem jasu,

já vrhám opětně se v proud,

bych v dálavě snil vaši krásu.

 

A tak mé srdce vmeteno

je do příboje temných skal –

mne moře vrhá k útesu

a útes nazpět v burný val!


[1] Lumír 1878

 
Poslední úpravy: březen, 2005              milan.cmelik@atlas.cz